Ukrajina: chraňme české hospodářské zájmy!

Aktuální vývoj situace kolem Ukrajiny před nás postavil státnické výzvy, kterým jsme nemuseli čelit přes 20 let. Leží před námi nelehká rozhodnutí, a přitom při nich nesmíme udělat chyby, které by mohly způsobit nenávratné škody.

 Na jedné straně vah stojí podpora demokracie, mezinárodně uznávaných metod řešení národnostních konfliktů, odhodlání nezklamat své spojence v EU a NATO, a hlavně vlastní smutná historická zkušenost. Na straně druhé tíží váhy fakt, že Rusko pro nás znamená významný a hlavně rychle rostoucí a perspektivní exportní trh. Jen v roce 2012 stoupl vývoz našeho zboží do Ruska o 30 procent, snížili jsme o třetinu dosavadní pasívní bilanci způsobenou dovozem ruských surovin (na -34 mld. Kč), a celkový podíl na vývozu ČR dosáhl okolo 4 procent, čímž dvakrát převýšil například export do USA. Navíc těžiště vývozu tvoří zboží s vysokou přidanou hodnotou, zejména stroje.

 Česká republika je otevřenou průmyslovou zemí orientovanou na vývoz, ve které průmysl vytváří okolo 30 procent HDP, což je významně víc, než kolik činí průměr celé unie (22%). Na průmyslovou výrobu a export vyrobeného zboží je navázána zaměstnanost a příjmy nejméně třetiny obyvatel. Jak velká by byla občanská ochota Čechů obětovat svou životní úroveň ve prospěch ukrajinských revolucí?

 Česká republika musí v první řadě chránit zájmy svých vlastních občanů. Stejně jako vše ostatní v životě, není ani konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem černobílý. Bez ohledu na některá hysterická prohlášení v médiích je to především konflikt o hospodářské a mocenské postavení jednotlivých globálních hráčů ve světě. A to nese sebou pro nás - malé hráče - velká rizika.

 Mnohem pravděpodobnější než temné scénáře válečného konfliktu a s ním spojených uprchlických vln na naší východní hranici nás totiž může potkat, že chybnými politickými rozhodnutími zasáhne tuto část Evropy opět ekonomický rozvrat. A to bychom jen pár měsíců poté, co jsme se z jedné recese pravděpodobně vymanili, neměli připustit.

 Nejsme sami, kdo si ekonomické hrozby uvědomuje. Sankce Evropské unie i USA vůči Rusku jsou proto zatím spíše symbolické. Ani našim spojencům se nechce položit na misku vah riziko další vlny recese. Také prezident Putin nepotřebuje ekonomické problémy, jakkoli ho postoj vůči Krymu vynesl v ruských žebříčcích popularity strmě vzhůru.

Naší snahou by proto mělo být snažit se na obou stranách klidnit vášně a pokud možno prosazovat racionální dialog. Naše vlastní historická zkušenost velí, že jsme se v relativním bezpečí před nájezdy sousedů ocitli až tehdy, kdy výhody hospodářské spolupráce výrazně převýšily výhody řinčících zbraní.