Šmejdi, hyeny a zákazy trhu

  Jsou to příběhy, které musí otřást i opravdu otrlým člověkem. Záběry ponižovaných, šikanovaných a hlavně víceméně legálně okrádaných seniorů obletěly v posledních týdnech republiku. Díky odvaze a odhodlání režisérky Silvie Dymákové jsme se v plné nahotě dozvěděli, jak to doopravdy chodí na tak zvaných předváděcích akcích pro důchodce.

 Tahle špína se dotkla skoro každého z nás, i maminka mojí ženy kdysi naletěla a koupila od jakýchsi podvodníků předražené hrnce. Výskyt takzvaných „šmejdů“, lidských hyen, které se živí na neopatrnosti a důvěřivosti slabších, je ale mnohem širší problém než záležitost předváděcích akcí. Týká se to i tak zvaných nebankovních půjček s lichvářskými úroky, nejrůznějších podvodných „výher“, nebo nesmyslně předražených exekucí. Zkrátka všech případů, kdy jsou většinou nikoli v rozporu se zákony okrádání ti, kteří se jen obtížně mohou bránit.

    Minulý víkend jsem na téma „šmejdů“ diskutoval v televizi s ministrem průmyslu a obchodu Nečasovy vlády Martinem Kubou. A ačkoli jsme se přirozeně shodli na odsouzení „šmejdích“ praktik, neshodli jsme se na jedné věci – na jejich celkovém zákazu.

    Ministr Kuba trvá jako správný český pravičák na tom, že trh je sám o sobě čistý, a že by do něj stát skoro vůbec neměl zasahovat. Že když se objeví zmíněná špína, trh se vyčistí sám, nebo je třeba malá úprava. Jenže představa, že každý na trhu se má starat pouze sám o sebe a o svůj osobní zisk, bohužel šmejdy, lichváře a necitelné exekutory v jejich praxi jenom povzbuzuje.     

    To ovšem není evropské pravicové uvažování. Takhle to nechodí v západní Evropě, kam přirozeně patříme. Naopak spíš je to typické pro státy, kde se z totality vyvinul nejtvrdší kapitalismus.

   Nechci samozřejmě vinit z podnikatelského hyenismu přímo českou pravici, natožpak ministra Kubu. Jenom říkám, že jejich uvažování je zneužitelné a otevírá pak nečestným praktikám vrátka. A že není úplně náhoda, že nejbrutálnější podvody se ve velké míře objevily až nyní, po sedmi letech vlády ideologicky zaslepených pravicových stran.  

  Příklad „šmejdů“ ukazuje, jak hodně potřebuje český trh fungující a opodstatněný dohled a regulaci. Stejně jako je nutná ještě tvrdší regulace nebankovních půjček, nebo omezení výše exekucí, které kvůli zapomenuté jízdence konfiskují barák. Zákaz „šmejdů“ a jejich praktik rozhodně v ničem svobodné soutěžení na trhu neomezí. Jen postaví toto jednání natvrdo mimo zákon, kam už ostatně dávno patří.