Hospodářské noviny se zamýšlejí nad vývojem cen pohonných hmot a oslovily – jak je ostatně v takových případech běžné – několik finančních analytiků a šéfa Generálního finančního ředitelství Jana Knížka. Jediným tématem, kde se experti neshodli, byly nedávno zavedené kauce pro distributory – pan Knížek a analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák tvrdili, že nemají vliv na cenu benzínu a nafty pro spotřebitele, analytik společnosti Colosseum Vít Jedlička oponoval, že mají. Podle něj omezily konkurenci.
Přiznám se, že jsem doposud pana Jedličku zaznamenával spíše okrajově, a tak jsem si jeho jméno zadal do vyhledávače. Dozvěděl jsem se tak, že jde o člena ODS, současného kandidáta Svobodných a zakladatele pravicového webu Reformy.cz. Na tom by nebylo nic špatného – kdyby to ovšem bylo v článku uvedeno. Čtenář by hned věděl, že nejde jen o názor odborný (tedy takový, který stojí výhradně na statistických údajích a ekonomických poznatcích) ale i politický (tedy takový, který tato fakta interpretuje na základě nějakého přesvědčení). Platí přitom etický princip, podle kterého by měly být takové články objektivní.
Jak je vidět, západoevropských standardů nedosahujeme ani v žurnalistice.
Jako jeden ze spoluautorů zákona, který kauce pro distributory PHM zavedl, s názorem pana Jedličky nesouhlasím. A navíc mi trochu vadí, že nepopisuje problém ve všech souvislostech. Poukazuje totiž na to, že kauce snížily počet distributorů – tedy na kvantitu. Ale zapomíná na kvalitu. A ta byla nejrůznější.
Není dlouhodobě možné, aby si navzájem konkurovaly dva druhy distributorů. Jedni, kteří mají historii, prodávají kvalitní paliva, mají sídlo v ČR, transparentní vlastnickou strukturu a platí zde daně, a druzí, kteří vystupují pod účelově založenými s.r.o. se sídlem v daňovém ráji, prodávají palivo, které vám také může poškodit motor a daně neplatí. To bych přirovnal k fotbalovému zápasu, kdy jedno mužstvo hraje fair play, a druhé se neřídí žádnými pravidly.
Našim cílem při zavedení kaucí bylo tyto „hráče“ z trhu vyloučit stejně, jako rozhodčí dává červenou kartu někomu, kdo fauluje soupeře. Kvůli tomu mizí z trhu subjekty, jejichž majitelé si díky daňovým únikům vydělali tu na Ferrari, tu na soukromé letadlo (není to tak dávno, co Policie ČR v posledním zátahu proti daňovým podvodům v palivech zabavila obojí). Naše zem tak přestane být alespoň v této oblasti Eldorádem podvodníků, kteří ročně už dvacet let připravují nás všechny o miliardy na daních. Nemluvě o výrazném snížení rizika poškozených vstřikovacích čerpadel či řídících jednotek automobilů. Něco takového sice na makroekonomiku vliv nemá, ale zrovna třeba vám může změnit příjemný rodinný výlet v horor.
Pan Jedlička je evidentně opačného názoru – totiž že tohle jsou podružnosti a vše vyřeší neviditelná ruka trhu. No, upřímně řečeno – zamezit několikamiliardovým daňovým čachrům ročně čekáním na zázrak je málo. Jasná pravidla a určení pevných pravidel jsou jednoznačně lepší cestou. I za cenu, že „svobodné podnikání“ narazí na mantinel.
