Lokální omezenost, globální slepota

Jak se zdá, jsou ceny pohonných hmot věčným i vděčným tématem, a to zvláště v okamžicích, kdy překročí hranici, jež byla krátce před tím považována za psychologickou. Vzpomínáte si  ještě na benzín za 28 korun za litr? Přestože jsem o tomto tématu psal již několikrát, nezbývá mi, než se k němu vrátit. Moje – a zdaleka nejen moje – nejhorší předpovědi se totiž plní.

Vzpomínáte?aktualne.cz

Nedávno mne zaujal úvodník z pera šéfredaktora Světa motorů Zbyška Pechra, který se zamýšlel nad „zázračným“ loňským snížením počtu dopravních nehod i jejich obětí.  Šéfredaktor našeho nejstaršího motoristického časopisu upozorňoval všechny, kdo se chystají slavit (tedy například výrobce automobilů, stavební firmy či dopravní policii), že by bylo dobré nechat šampaňské v lednici a namísto oslav se spíše podívat na statistiky.

Vozový park nám nemládne – s průměrem 14 let jsme daleko za vyspělými zeměmi, výstavba infrastruktury pokračuje stejně šnečím tempem jako loni či předloni a práce policie se také nijak radikálně nezměnila. Změnilo se však něco jiného – spotřeba benzínu klesla oproti roku 2010 o deset procent. Když se méně tankuje, znamená to, že se méně jezdí a také méně havaruje. Souhlasím s šéfredaktorem Pechrem, že to věru není důvod k oslavě.

Vysoké ceny pohonných hmot totiž fungují jako spolehlivé škrtidlo, které omezuje pohyb osob i zboží, a tím pádem umrtvuje ekonomiku. Jak vysoké ve skutečnosti jsou? V ČR (průměrný měsíční plat 23 000 Kč, 70 % lidí má méně) platíme v průměru 37,70 Kč za litr naturalu 98 a 36,30 za litr motorové nafty. Do tohoto průměru se počítají i různé strojní a traktorové stanice či garáže, jejichž provozovatelé mají minimální nebo dokonce nulovou marži (účelem takového prodeje je primárně zabránit zaměstnancům v krádežích, ne vydělávat). A samozřejmě také naopak – nedávno jsem tankoval na jedné nejmenované čerpací stanici patřící jednomu nejmenovanému politikovi za vpravdě fenomenálních 37,40 za litr nafty – v tomhle případě bych ušetřil například ve Francii, Irsku či Německu.

To, že spotřeba benzínu i nafty klesá a že to nepřináší nic dobrého, začínají vidět všichni kromě „nejlepšího ministra financí“ (mimochodem tomu, že tato vláda nejlepšími ministry přímo překypuje, podle mne její výsledky příliš neodpovídají). Oblíbenec redakce časopisu Emerging Markets Kalousek tak zarputile drží výši spotřební daně z pohonných hmot na 12,48 Kč za litr. Pro srovnání: Švédsko 9,51 Kč/l, Lucembursko 11,82 Kč/l, Rakousko 11,24 Kč/l, Polsko 9,54 Kč/l.

Podle sdružení ČESMAD BOHEMIA „vyneslo“ předloňské zvýšení spotřební daně minus 10 miliard korun, tedy vybralo se meziročně o 10 miliard méně.

Pokud jsem vás těmito řádky příliš nepotěšil, mám pro vás špatnou zprávu. Bude ještě hůř. O slovo se začínají opět hlásit globální problémy. Tentokrát nejde o teror ani živelnou katastrofu, ale tak trochu se nám vrací situace podobná té z roku 1973. Na vině je Írán a jeho jaderný program v Bušéru. Přístup íránské vlády k požadavkům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) totiž přesáhl všechny meze a EU byla nucena uvalit sankce. Írán přitom patří ke klíčovým producentům ropy, jeho těžba tvoří celkem 17 % spotřeby EU. Otázka v případě prolomení „psychologické hranice“ 40 Kč/l nezní, zda k tomu dojde, ale kdy k tomu dojde.

V jednom ohledu je přitom situace horší než v roce 1973. Zatímco tehdy měli konstruktéři řadu možností, jak snížit spotřebu nových automobilů o polovinu proti dosud vyráběným modelům, my žádnou takovou technologii (navzdory plug-in, hybridům či downsizingu) nemáme a Fabie z roku 2014 za 2,6 l/100 km prostě jezdit nebude. A elektrická Octavie sice již jezdí, ale stále jde o hudbu budoucnosti.

Zdá se, že ministr Kalousek nic z toho nevidí. Nevidí ty nedozírné následky, které bude mít růst cen ropy na spotřebu domácností a ekonomiku jako celek – dopravci si samozřejmě marže nesníží a budou se je snažit promítnout do ceny svých služeb, takže ve výsledku zdraží úplně všichni. To povede buď k inflaci nebo k omezení spotřeby, či dokonce k obojímu.

Prosperitu naší země a boj s krizí je možné nastartovat rychle – je třeba snížit spotřební daň u pohonných hmot o dvě koruny na litr a namísto zatěžování občanů a slušných podnikatelů, zaměřit se na boj s daňovými úniky (poslední případ se 1,4 mil. litrů pašované nafty jistě není jediný) a dalšími nezákonnými praktikami pumpařů. Ukázalo by se, že ekonomické zákonitosti fungují, hospodářství by se ulevilo a vybraly by se větší daně.

Jelikož pana Kalouska znám už bezmála patnáct let, předpokládám spíš, že se uklidní situace v Íránu.