Zeman - šance pro restart?

V předvečer očekávaného hlasování sněmovny vrcholí slovní pyrotechnika vůči prezidentské vládě, která si jde do tohoto ctihodného orgánu pro důvěru. Z pohledu člověka, který zde nežije či který se ve věci nemá příliš zájem zorientovat, to snad i může vypadat, že se zde pomalu hroutí demokratický systém a připravuje se spuštění nějaké nové opony, která nás uvrhne opět někam daleko na východ. V ohrožení jsou údajně všechny důležité výdobytky novodobé české ústavnosti, zástupci lidu jsou ponižováni tu prezidentem, tu státními zástupci, o hlasu ulice ani nemluvě. Nečeká nás prý nic dobrého, jde jen o to najít v dané krizové situaci to nejméně bolestné politické řešení. Co když zde ale přece jen nějaká naděje pro změnu k lepšímu, kterou může Zemanův silový postup přinést, existuje?

Východiskem k této zřejmě smělé hypotéze může být rekapitulace posledních dvou volebních období. Ty přinesly do českého parlamentarismu do té doby veřejnosti víceméně neznámé nemoci. Politologický slovník se od té doby stihl obohatit o pojmy a sousloví jako přeběhlictví, politická korupce, odklánění, podnikání v politice, komerční politická strana. Po zdejší vládní půdě začali běhat Marťani, připravovala se politická kariéra budoucím vězňům (bez rozdílu stranických barev), nejúspěšnějšími straníky se stali velrybáři a nejúspěšnějšími podnikateli pak dobyvatelé slunečních paprsků, ozvučovači sálů, případně církevní hodnostáři. V parlamentním řečništi se přestal vést spor o strukturální charakter naší ekonomiky či o položky státního rozpočtu a nahradil se sice občas zábavnou, leč nikterak užitečnou pří o to, jestli a kdo dře jako kůň, ať už v práci, posteli či sněmovním baru. Hodnota politického kompromisu a společenského konsensu byla v plném rozsahu opuštěna a kompletně rekonstruována na styl "ode zdi ke zdi" či "vítěz bere vše".

Je toto systém, který má být nadále posvátný a nedotknutelný? Je toto rozhodovací prostor, za jehož zachování by celá veřejnost měla jít křičet pod okna pana prezidenta? Tedy k tomu člověku, který se všehovšudy provinil vlastně jen tím, že přijal výzvu, kterou mu parlament svou naivně nedotaženou změnou prezidentské volby na přímou, učinil? A který následně neváhal jít s veškerou svou municí do ostrého politického střetu? Zpovykaná, arogantní a od reálných problémů života běžných občanů značně odtržená politická elita dostala od tohoto staronového soupeře tvrdý úder, ze kterého se stále vzpamatovává. Bylo by dobré, aby tento vynucený timeout využila produktivně, perspektivně, s nadhledem. Tedy aby danou epizodu brala více jako výzvu k hledání společné řeči a ztracené důvěry veřejnosti ke zdejšímu stranickému systému resp. parlamentní demokracii jako celku, a naopak méně jako záminku pro další silovou politickou řež a naschvály všeho druhu. Nástroje na tento "restart" má, chce to jen dostatečně chtít je použít.

--------

Post scriptum>> "Ale pane prezidente, to přece nejde, aby vládla vláda bez důvěry." - "Podívejte se, nevážená slečno redaktorko, jak vidíte, tak to jde."