Stranictví počesku? Děkuji, už nechci.

Probíhající vnitrostranické rvačky o slušná místa na kandidátkách pro nadcházející sněmovní volby ukazují, jak to je se skutečnou úctou politiků k parlamentní demokracii, kterou v posledních týdnech a měsících měli takovou potřebu bránit. Člověk se zde sice musí spoléhat na informace z druhé novinářské ruky, avšak je-li jen zlomek z toho, co se píše či říká, pravdou, pak já jako občan říkám, že přestávám tuto ústavní hodnotu hájit.   

Stranický systém obnažuje všechny své za dvacet let pochytané a dlouhodobě neléčené nemoci. Předhazuje voličům kandidáty závislé na jejich hypotékách či jiných závazcích, upřednostňuje zasloužilé či navelrybařené stranické kádry před lidmi, kteří za svůj život vykonali něco skutečně prospěšného a přínosného. Člověk by i volil nějakou stranu, ale hanba by ho musela fackovat, kdyby tak učinil při pohledu na jména lidí za onu stranu kandidujících právě v jeho regionu. Může sice kroužkovat, ale jak se má porovnat s faktem, že partaj, které dává důvěru, nastrkává do svého čela právě takové šíbry?

Demokracie a dobrá vůle dělat politiku zespodu se tak dostává do své vlastní pasti. Její projevy a výsledky jsou vlastně podobné tomu, co nám přinesla svého času kupónová privatizace. Tedy na jednu stranu svobodu a možnost volby, na straně druhé pak následný chaos a deziluzi z toho, že lidé tato svá občanská práva vykonávat nechtěli a předávali je - tehdy na Kožené a Šrejbry, dnes na stranické kmotry a velrybáře.

Naděje, že se věci v tomto obrátí k lepšímu, velká není. Odnikud totiž nepřichází žádná velká vůle. Elity národa, které jediné mohou občany ve větším strhnout k tomu, aby se ve veřejném dění nějak víc angažovali, to vědí, a od této stoky dávají celkem pochopitelně ruce pryč (čest výjimkám). A tak se jako volič letos poprvé poohlédnu po alternativě. S vědomím možné koupě zajíce v pytli a rizika propadnutého hlasu. S vědomím toho, že dávám hlas formaci stojící nikoli na stabilní a řádně ideově ukotvené členské zákadně, ale pouze na několika málo nohách lidí ukazovaných lidem na billboardech, pro mě však alespoň důvěryhodných a svéprávných.