Reflexe Reflexu

Časopis Reflex ve svém nejnovějším vydání investoval celých 24 svých stran do "speciálu" o politické krizi. Na tomto prostoru se však bohužel opět zvládl věnovat jenom dvěma fenoménům - Zemanovi a Babišovi. Ostatní jako by nebyli.

Dvorní politolog ODS hledal analogie mezi Babišem a jinými magnáty v evropské/světové politice. Téma relevantní, protože Babišů, Trumpů, Kisků a Berlusconiů skutečně v posledních letech přibývá. Úplnosti, a tedy i větší korektnosti článku však překvapivě jaksi chyběla informace, že Silvio Berlusconi byl svého času miláčkem naší konzervativní pravice. Té, která dnes na Babiše pohoršeně huláká, jak tahá byznys do politiky. A té stejné, která tohoto mediálně nejaktivnějšího byznysmena na světě oslavovala jako hradbu vzdoru komunistické italské levici. Nemělo by se na to zapomínat, aby náhodou nevznikl dojem, že tady u nás spolu bojují hodní se zlými, chytří s hloupými, ideově pevní s bezskrupulózními.

Na jiném místě bylo možné se (od jiného politologa, avšak ze stejného těsta) dočíst, že svoboda tisku je údajně mrzačena skutečností, že "nefunguje první strana MFD". Ta prý dříve svým obsahem udávala zdravý tón žurnalistiky, s čímž je prý dnes kvůli Babišovi konec. To je tedy opravdu konec - konec světa. Zvlášť pro lidi, kteří jsou zvyklí číst noviny od chvíle, kdy se naučili číst, a to tak, že skoro všechny... Ti teď jako tímto přijdou o svůj maják pravdy? Jak jinak, než právě tak, že toho čteme co nejvíc, si můžeme udělat nezávislý obrázek o realitě a nabýt jakous takous politickou gramotnost? Proč by trh a konkurence neměly fungovat i v soukromých médiích? Skutečně chceme uvěřit tomu, že nám bude lépe, když budeme někomu, kdo soutěží o hlasy občanů, bránit něco vlastnit? Hlavně že všichni chceme méně regulace a více svobod...

Mapování současné české politické krize je pak dokresleno dvěma rozhovory s osobnostmi ve svých oborech úctyhodnými - psychiatrem a bývalým ústavním soudcem. Překvapivě byla řeč jen o prezidentu Zemanovi. Věc by se dala odbýt konstatováním, že hlava státu stárne, dělá naschvály a nedělá si hlavu s lidskou slušností. Jenže místo poctivého rozboru, jak jsou na tom dosud známí kandidáti ostatní, v čem budou mnohem lepší a v čem třeba budou za nenáviděným Zemanem objektivně zaostávat, vítězí v časopise litanie nad tím, jak už 15 let špatně volíme své prezidenty. Přes plná náměstí červených karet, přes přímou volbu, přesto, že jsme dříve měli Havla. Pro pražskou kavárnu či ostravskou hospodu téma dostatečně negativní, ale pro reálnou změnu poměrů v zemi zoufale málo pozitivní.