Nová doba přáníčková

Vůbec jsem tu revoluci v dřívějších letech nezaznamenal. Náš pan prezident by zřejmě řekl, že byla plíživá. Pořád si člověk říkal, že to, na co se dívá, je nepovedený vtip, který nemůže oslovit ani ten nejprostší lid. Že je to snad ještě horší než vánoční kolekce se Santou či Klausem, "tradiční" trdelník či jedlička z pévécé. Teď už je to ale asi nezvratné a je třeba se s tím smířit s podobnou útrpností jako s faktem, že přicházející mrazy před zraky přihlížející veřejnosti opět skolí řadu těch, kteří nezvládli svůj boj s nepřízní vlastního osudu. Nastala nová doba přáníčková. 

Dříve nás učili, že zasílání přáníček, zvláště těch vánočních, je určitým projevem dobrých mravů. Koho by asi napadlo, že jednou bude možné tuto ušlechtilost naplnit i bez toho, že by pisatel formuloval jedinou větu. Osobní sdělení už je dnes výsadou asi jen korespondence milostné. Trh se prostě rozhodl, že slohová cvičení typu "Milá babičko, přejeme ti v klidu a pohodě prožité Vánoce" jsou pro nás už jen ztrátou času. Podobné trendy nastoupily samozřejmě i ve světě e-komunikace. Také se už nemůžete dočkat, až vám letos opět kamarád od kamaráda vašeho kamaráda přepošle nějakou novou sms-koledu?

Přáníčka, v nichž se očekává jen vyplnění adresáta a vlastní podpis, jsou dnes tedy už naprostým standardem. Chce-li si člověk opatřit prostor pro vlastní tvorbu, musí už dnes v regálech dlouho hledat a snad si i dokonce připlatit. Vážně by mě zajímalo, co s tím chtějí naši prezidentští kandidáti dělat.