O Nohavicovi, Hutkovi a totalitě
Chvíli jsem se v těch pocitech zmítala, a pak jsem ho zahlédla v televizi, jak mu „kamarád" Mirek Topolánek poplácává po rameni.
V tom momentě jsem měla pocit, že jsem si zkazila dojem - už proto, že Topolánka bytostně
nemusím, ba nesnáším. Vnímám ho jako bytostného nepřítele, nehodného mé obliby.
A zase jsem se nějaký čas zmítala ve svých pochybnostech, jak s informací o "Jarečkovi" naložit.
Pak mi to docvaklo. Objímá-li se přátelsky Topolánek s Nohavicou, nejedou snad na jedné lodi? Tato otázka mě začala bolestivě hlodat.
Kamarády si prý člověk vybírá. Někdy se však stává, že jen některým lidem, kteří nás považují za kamaráda, nedokážete odříct, když vás požádají o službu, i když nemusíme souhlasit s každým jeho názorem.
Nevím, nakolik jsou Mirek s Jarkem kamarádi - z letmých televizních střihů to člověk nevyčte. Faktem (snad) je, že jsou prý spolužáci.
Přitom Jareček je zcela jistě větší osobností, než ogar lampasák Topolánek. Tak proč by Jareček, konec konců, neposkytl své shovívavé poplácání Mirkovi po rameni - vyšplhal se, konec konců, (bez komentářů jak), až na post premiéra, a z toho pochopitelně může pramenit
i jakési okouzlení. A to i pro Jarečka, vždyť je to jen člověk. I když je každému jasné, že tento básník obyčejného lidu a lidstva, mentálně a pocitově určitě nemá s Topolánkovou dravou pseudokapitalistickou lačností nic společného. Jarek přece vše, co zpívá, zpívá naopak se silným a citlivým sociálním podtextem. Stačí jen naslouchat.
A navíc, v žádném případě mi nejdou dohromady Topolánkovy poznámky o metodě vlády dle „noci dlouhých nožů" s povahou Jarečkových básní. Vždyť jestli někdo pro mne představuje tu pravou totalitní manýru, pak je to právě Topolánek. To, že zatím na tomto totalitárním poli výrazně „nevynikl", je patrně jen otázkou času. Ale představme si, že by ho demokratický duch, který zde přece, byť ještě ne zcela probuzen, dřímá, nedržel na řetězu? To by možná teprve nastala ta pravá čistka v duchu „dlouhých nožů".
A taky možná „prověrka" Jarečkova skutečného charakteru.
Ostatně, pochybuji ale, že by se právě Jarek Nohavica ztotožňoval s rétorikou gestapáckých gard. A pokud ano, pak teprve potom opravdu hodím kamenem...
Ale do té doby budu spíš shovívavě sledovat a znovu poslouchat jeho písničky - abych si ujasnila, zda tam nějakou takovou šílenou náckovskou rétoriku neuslyším. A taky zda se nedozvím, že měl na svědomí nějakého člověka, který se kvůli němu dostal třeba do bolševického lágru. Jinak to budu vnímat tak, že jsme, každý svým způsobem, byli všichni nasazeni do té totalitní mašiny, která nám všem současně nějak přejela po hlavách, aniž by byl zcela jasný strojvůdce. Tedy on byl jasný, ale přece jen mimo dosah našich možností se bránit, byl v Moskvě. Jenže potíž je v tom, že nás Moskva anektovala jen proto, že se naše maličká zem dostala podruhé rukou zrady spojenců Stalinovi do chřtánu, když Roosevelt s Churchilem podepisovali to pro nás tak šílené a nespravedlivé poválečné dělení světa. Byla to snad naše, či Nohavicova, volba? Byla v dobovém kontextu vůbec nějaká volba?
A tak mi ruka uvadá, má-li hodit přísně kamenem. A spíš mi křesťansky, ač jsem ateistka, srdce říká, že odpouštět i chybovat je lidské, a že házet chlebem je smysluplnější a výchovnější pro každého, natož rozumného - neboť ten se svými chybami nejvíc poučí a potrestá sám. Potrestá totiž obvykle své vlastní svědomí, (má-li máslo na hlavě), a to je samo o sobě někdy trest nejvyšší. Obzvlášť pokud jde o senzitivního, citlivého, jedince. A o tomhle u Jarka nepochybuji.
Ale zpět k těm písním:
Zatím jsem z těch Jarkových slyšela jen velkou otevřenou duši a srdce ochotné kdykoliv pomáhat slabším, nuznějším a lidsky obyčejným, byť i někdy chybujícím.
Toto téma lidskosti je jedno jak druhé vetkané ve všech obrazcích jeho tvorby - a přitom bez patosu, okázalosti a pompy - do každé Jarkovy básně.
Ano, do básní vskutku na Nobelovku. A pokud bych já mohla rozhodovat o tom, kdo získá tuto nejvyšší cenu za básnění a to, z čeho dýchá oduševnělost duše, pak bych (subjektivně ze svého niterného pohledu) nemohla navrhnout nikoho jiného, než toho ryšavého a trošinku drsně vyhlížejícího chlapíka Nohavicu, který však ve skutečnosti strašně klame tělem. Vlastně, to příroda. Protože nám nadělila obrovského něžného básníka, jaký se rodí maximálně jednou za sto let.
To, že se stal bytostně národním, lidovým, ba táborákovým se vším všudy, není vlastně ani s podivem ani náhodou - vždyť jsme národem strašně zmítaným na všechny světové strany - a kdo by - bez útěků a emigrací, (že, pane Hutko), vždy pevně odolal a dokázal za všech okolností stoprocentně pevně stát bez zachvění kolen na nohách a byť jen bez jediného zavrávorání?
A tak i Jarek možná trochu zavrávoral - a stálo ho to možná mnohem víc, než si leckdo jiný - necitlivější - dokáže představit.
Mé pochopení a odpouštění proto, milý pane Nohavico, máte. Tedy pokud si to nepokazíte postojem k „noci dlouhých nožů", protože to fakt považuji za zásadní; vždyť kdo - byť jen jednou - použije tuto rétoriku, tak sám sobě vypálí na čelo hakenkreuz. A to tolerovat nelze. (Ale naštěstí, žádný takový tón z Jarkových vět slyšet není).
Ale ještě k té totalitě:
Dlužno podotknout, že Hitlera i Stalina, coby vladaře, lidé své doby - ony nejisté ovečky hledající silného vůdce stáda - totálně zmateni, systematicky obelháváni a manipulováni siláckou rétorikou cukru a biče, také svým způsobem zbožňovali, ovšem, kam to vedlo...?
Ale popravdě, mohli se na druhou stranu vždy proti té rozjeté káře fanatismu a davového šílenství jako jednotlivci bránit jinak, než často jen smrtí?
A komu by se chtělo umřít? Někdy je pohodlnější se „hrdinsky" zdekovat za hranice, než postoupit dravci kus svého vlastního masa ze sebe sama, tak, jak to možná udělal i Jarek Nohavica.
Že, pane Hutko...
Zdenka Ulmannová
Kousek čisté země
Rok od roku se setkáváme s čím dál silnější migrací, a to nejen stěhováním národů do Evropy, ale i „Pražáků“, utíkajících z města blíž k přírodě, na venkov.
Zdenka Ulmannová
Byrokracie na konečné
Fenomén sociálních sítí přinesl světu zahlcení všech obzorů, které si jen lze představit. Internetová byrokracie je nová ruka ďábla.
Zdenka Ulmannová
Lidská stupidita dostoupila vrcholu
čtvrtek 12. října 2017 „Určitě se tady ještě dneska vyblbnem“, pravila moderátorka Dobrého rána na TV Nova obdivně při tom zírajíc na chlapíka v maskáčích, který prezentoval v reportáži svou velkou životní lásku – obrněný tank
Zdenka Ulmannová
Má jednotlivec právo diktovat světu své představy?
Planeta patří každému, kdo na ní žije. Donald Trump by jistě nesnesl, aby mu kdokoli diktoval něco, co se mu nelíbí. Sám se však chová, jako by snad ani nežil na této – i jeho vlivem již dávno globalizované – planetě.
Zdenka Ulmannová
Nic většího, než svobodu, nevymyslíš...
Tak jsme zase utrpěli další volby; no, co říci...? Snad jen, no comment... Patřím ke generaci, která prožila velkou část života v totalitě bolševika, s povinností, leč nemožností volby.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Rodinný dům 72 m2 - Šošůvka, pozemek 477 m2
Šošůvka, okres Blansko
5 000 000 Kč
- Počet článků 138
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1700x