Wait a minute Mr. postman!

Tak nějak bych si mohla zpívat při čekání na psaníčko, které mi přiletí do schránky. Hm. Dneska mi ve schránce přistanou akorát tak nevyžádané letáky nebo složenky, vlastně ty už taky skoro nechoděj. Na co já tu schránku vlastně ještě mám?

A to nemluvím o mailové schránce plné spamů místo hamů.

Co se dá dělat, doba dopisové korespondence je dávno pryč. A je to škoda.

Nedávno jsem se probírala krabicí plné dopisů z doby někdy před 15 lety a nostalgicky jsem vzpomínala, jaké to bývalo krásné překvapení najít ve schránce obálku od kamarádky, přítele či příbuzných. To vzrušení při jejím otevírání. Někdy byl dopis doplněn o fotky nebo pohledy.

A to nemluvím o té spoustě rozmanitých a exotických známek, zvlášť když byl dopis z daleké ciziny. Další důvod dopisy nebo pohledy posílat.

Ráda se dopisy pročítám, je to kus mé minulosti a zase je ukládám zpět do krabice. Vím, že se k nim za pár let vrátím. Na rozdíl od přečtených mailů, které většinou hned mažu, protože vím, že už je číst nikdy znovu nebudu.  

Někdy si přeju, abych mohla vrátit ten čas, ale dnešní doba je mnohem rychlejší a uspěchanější. Nedovedu si představit, že by někdo čekal na můj dopis. Dneska stačí napsat esemesku, mail nebo zavolat, ten okamžik ale rychle pomine. Obálka s dopisem může zůstat schovaná v šupleti navždy a bude čekat na svého objevitele.