Byt plný propisek

Nedávno byl u mě na návštěvě jeden kamarád a zaujalo ho, že mám ve svém skromném bytečku tři kalíšky s propiskama a celkově jich vlastním asi 30 ks, prý, co s nimi dělám? Tak píšu, co asi, odpověděla jsem. No jo, pak mi to ale došlo. Dopisy už dneska posílám jen formou e-mailů, místo toho většinou jen ťukám do noťase. K čemu je vlastně mám? Občas se hodí na vyplnění křížovky, ale na to používám nejraději obyčejnou tužku.

Kdysi, ještě za doby neexistence internetu a v době, kdy byly počítače v plenkách, jsem psala hodně a bavilo mě čmárat na papír své myšlenky, nebo vymýšlet příběhy. Pravda, mívala jsem doma i psací stroj, který přenos na papír urychloval.

Doba, kdy jsem propisky sbírala jako suvenýry už je také pryč. Ještě teď si při psaní s nimi vybavím, odkud propiska je. Ty, co vlastním léta a dosud píší jsou převážně z USA. Co dodat.  Asi "no comment". Těchto originálních propisek se mi ale už moc nedochovalo. Některé zůstaly u rodičů, jiné se za ta léta poztrácely.

Na poznámky už dneska většina lidí používá mobil, kam se dá uložit spousta informací, nebo se dají mobilem vyfotit, nač si složitě opisovat např. úřední hodiny apod.

Tak mě napadá, až zase pojedu někdy do Indie, vezmu přebytečné propisky s sebou, tam se udají snadno. Indické děti z nich budou nadšeni. Při mém minulém pobytu jsem jich spoustu rozdala, ale pozor, musí být funkční, s těmi vyschlými byste tam nepochodili. Ale kdoví, vše se mění a vyvíjí, do té doby už třeba děcka změní zájmy a budou místo "school pen" vyžadovat třeba "notebook".