Málem bych zapomněla na příhodu, která se udála ještě v Maďarsku. Stalo se to v jednom kempu, kde jsme nocovali v chatkách. Po zhasnutí byl slyšet šramot, jako když pod postelí běhá myš. Samozřejmě nám to nedalo a museli jsme rozsvítit.
Nejdříve jsem nic neviděla, pak najednou Pavel říká: Už to vidím, je to nad dveřmi. Úplně jsem se vyděsila. Když jsem se ale podívala tím směrem, uviděla jsem malou šedou potvůrku připomínající veverku vyděšené stejně jako já. Jéé, to je ale roztomilé zvířátko! Zároveň se mi ulevilo. Čekala jsem něco horšího, třeba potkana nebo krysu. Jak tak na něj mluvím, natáčí ouškama jako radary.
Hned mě napadlo, že to bude asi plch. Později jsem přes internet zjistila, že to opravdu byl plch velký, který ožívá právě v noci. Asi jsme mu vlezli do obýváku. Musel tam být už přes den.
To horší ale teprve přišlo. Potřebovali jsme se ho zbavit - tzn. nějak ho vyhnat ven z chatky, protože jinak se nevyspíme. No jo, ale ono se to řekne, tak si to zkuste, honit po místnosti plcha, který navíc výborně šplhá a skáče. Na tlapkách má polštářky a při seskoku dolů roztáhne packy do stran a díky volnější kůži plachtí. Takový malý zvířecí ninja. Navíc jsem se bála, aby nás třeba nepoškrábal nebo nekousl. Nemám s ním žádné zkušenosti. Zkoušela jsem použít i čelovku, protože světlu se vyhýbal. Bohužel se vyhýbal i otevřeným dveřím.
Po asi půlhodině hraní si na babu, se nám ho, ani nevím jak, podařilo vystrnadit ze dveří. Tak dneska už snad bude na spaní klid. Ještě jsme museli zavřít i malá okénka v koupelně a pokoji, protože by se jimi mohl plch vrátit. Však on se vrátí, až odjedeme.
Pár faktů o plchovi: celé noci prý shání potravu v korunách stromů... to jsme si všimli, akorát že v chatě žádná jablka nerostou. Živí se výlučně rostlinnou stravou, jen zřídka požírá hmyz. Na zimu upadá do tvrdého a dlouhého spánku. Tak dobrou noc plchu!
