Noční pochod na Sněžku

Minulý víkend jsme s kámoškou podnikly nezvyklý výšlap, a to noční pochod na Sněžku za východem slunce. Tento noční pochod se pravidelně uskutečňuje v červnu nebo červenci. My ho nešly s žádnou organizovanou partou, ale přesto nás nakonec bylo osm plus dva psi.

Východ slunce na SnižceGabriela Uhrová

Nejprve jsme to plánovaly samy se psem Laskem. Nakonec se k nám přidal i kamarád Zdeněk od kámošky se psem Jimem a na závěr se k němu přidala parta mladých vysokoškoláků, kteří se o tom dozvěděli jen chvíli před tím, než se vyráželo.

Vycházeli jsme kolem 00:30 ze Špindlu a rovnou hurá do kopce po červené. Teda, ta červená vidět samozřejmě byla, jen když jsme na ní svítili čelovkama, ale měli jsme dobrého průvodce, který už to šel mockrát. Zdeněk nasadil i se svým psem vražedné tempo. Prudký kopec, kterým vede kamenitá cesta až na Kozí hřbety (1422 m.n.m.), jsme vystoupali v úctyhodném čase 1 hodiny. Převýšení je to asi 700 m.

Hned nahoře jsme se začínali pěkně oblékat. Bylo znát, že ač spocení, se teď pěkně ochladíme. Na hřebeni už fučel docela chladný vítr. Dle hodinek jsme zjistili, že máme slušný čas a tedy netřeba spěchat, protože slunce vychází až v 04:40. Přesto jsme z rychle chůze moc neslevili, protože některým méně vybaveným jedincům byla docela zima a už bohužel neměli nic, co by na sebe navlékli.

Já jsem oblečená tak akorát - bunda proti deští a větru, flaušová bunda, mikina, nátělník, vlněné punčochy, také kukla, šála a rukavice se hodí.

Malou přestávku děláme u Luční boudy, za kterou se hned všichni schováváme kvůli silnému chladnému větru. To samé u Slaského domu, kde už vítr nabírá na síle. Nad Polskem je vidět mírné svítání, ale ještě přece jenom zbývá dost času, tak dáváme v závětří domu delší pauzu. Není kam spěchat, na Sněžku už je to asi jen 45 minut.

Na naši nejvyšší horu se dostáváme kolem 04:00 hodiny. Vítr tu má sílu orkánu, v jednu chvíli mě málem srazí na zem! Focení jde špatně, jelikož se nám větrem klepou ruce, to zas budou rozmazané fotky. Ale přibývající světlo na východě již dává tušit, že se brzy vyklube i očekávané sluníčko.

Prozatím se všichni schováváme v závětří - uvnitř kostela, kde opravdu vůbec nefučí.

Dáváme si čaj z termosky a někteří jedinci zase alkohol.

Konečně je to tady! Vidíme malý rudý paprsek, který se rychle zvětšuje až je z něho malé rudé sluníčko.

Nádhera, zapomínáme na zimu a vítr a jdem fotit. Snad se nějaké fotky povedou.

Kromě nás je tu asi 50 dalších lidí, jeden týpek dokonce jen v sandálech, šortkách a košili, vypadá, že mu zima snad vůbec není?

Po asi půlhodině je po všem, slunce vystoupá výš a ztrácí červenou barvu.

Jsem ráda, že už zase klesáme níž, tam se snad konečně ohřejeme. Kluklu, šálu ani rukavice ale ještě nesundávám.

Zpět se vracíme jen tři a dva psi stejnou cestou jako v noci. Ostatní jdou ještě do Pece pod Sněžkou.

Zážitek to byl krásný a nezapomenutelný.

Doporučení k výbavě: čelovka s náhradními bateriemi, hodně teplé oblečení, nejlépe několik vrstev, které se dají později "sloupat", šála, čelenka či kukla, rukavice, spodky nebo punčocháče, větru a dešti vzdorná bunda nebo pončo, termoska s čajem, nějaký dobíječ energie - sladké tyčinky, čokoláda, nějaké obložené pečivo atp. No a nejlepší je samozřejmě dobrý vůdce party!