Cesta do středu Evropy

aneb lesními cestami krajem "nikoho", kde by vás ještě nedávno bez váhání zastřelili.

To byl zase nápad trmácet se na kole přes kopečky západočeského pohraničí, kam ještě před pár lety noha obyčejného smrtelníka vkročit nemohla.

Tato cesta, vedená po bývalé signálce, je z větší části pro kolo vhodná, část úseku je však nesjízdná. Kolo se ale dá vést. Vyjela jsem z Mariánských Lázní směr Drmoul a pak na Tachovskou Huť pořád na západ k hranicím s Německem.

Opět se mi potvrdilo pravidlo, že jeden den pomůžu jednomu člověku a druhý den jiný zase někdo jiný pomůže mě. Den předtím jsem totiž pomáhala vstát jednomu pánovi, který ležel uprostřed silnice a nehýbal se. Byl z něho cítit alkohol a byl i trošku od krve. Nemohla jsem ho tam jen tak nechat ležet. Naštěstí byl při vědomí a s mou pomocí vstal a odešel po svých.

Jedu a najednou slyším syčivý zvuk, tak začnu brzdit. Snad jsem nepíchla. Bohužel ano, přední kolo má v sobě kus nějakého ostrého štěrku. Ach jo. Tak uprostřed lesů, nikde ani noha, sundávám kolo, plášť a zjišťuju, kde je v duši ďoura.

Jak se později ukáže, vše má svůj smysl. Kde se vzal, tu se vzal, brzdí u mě džíp a z něho vyskakuje mladý zaměstnanec Českých lesů. Nabízí pomoc. Také se dozvídám se, že jsem odbočku ke středu Evropy přejela asi o 1 km. No, je pravda, že červenou turistikou značku už chvilku postrádám. Takže se s díky loučím a já se vracím na rozcestí, kde se napojuji na červenou tzku.

Střed Evropy se nachází v lesích za kopcem Dyleň přesně na hranici s Německem. Jedná se o geografický bod považovaný za střed Evropy.

Nachází se tu žulový památník z roku 1865.

Lesem se dostávám na asfaltku na něměcké straně. Hned je to, co se kvality silnic týče, znát. Cesta, která vede od lesa, má o 100 % hladší asfalt, než u nás běžné silnice. Jsme holt ještě pořád pozadu. 

Poprvé vidím Dyleň z německé strany. Projíždím městečko Neualbenreuth a mířím zpět do Čech přes Mýtinu. Hned na hranicích je znát, kde končí Německo a začíná Česko. 

Zastavuji se v Doubravě, kde se nachází skanzen chebské lidové architektury. Je tu muzeum. V jiných chalupách lidé bydlí.

Posezení u skanzenu na zahrádce bylo příjemné, ale už začalo zapadat sluníčko a cesta zpět do Mariánských Lázní je ještě dlouhá, tak platím a odjíždím. Lepená duše naštěstí zatím drží.