Bráchovi minulý týden ukradli čtrnáctý mobilní telefon. Tím se dostal do poměrně nepříjemného vedení o pět ukradených telefonů přede mě. To už se bude těžko dohánět. Dotyčný zloděj doteď zřejmě netuší, co všechno by se mu stalo, pokud by byl při činu chycen.
Nebojte,neco si tu necham i na priste...
Mimochodem celkový počet ukradených telefonů se tím pádem u nás dostal na dvacet pět. Peněženky, doklady nebo klíče už dávno nepočítáme. Dále tu máme čtyři kola. Přičemž jedno z nich byla dokonce skládačka, u které by mě zvláště zajímalo, za kolik jí dokázal zloděj zpeněžit, když měla místo upadlé šlapky šroub.
Pak také máme chatu. Ta byla též vykradena. Překvapení na nás ale čekalo letos, kdy- přestože máme chatu u lesa- nám zloději dokonce vykradli dřevník se dřevem na příští dvě sezony. Dřevník je sice taky ze dřeva, ale lapkové byli tak vstřícní, že ho nechali na svém místě. Zřejmě doufají, že ho znovu naplníme.
Vůbec je fajn, když jsou zloději slušní. Třeba spícímu bráchovi v nočním autobuse rozřízli zloději kapsu, vytáhli z ní peněženku, z té si vzali peníze a peněženku mu zase zpátky vrátili. Možná, že kdyby měli víc času, kapsu mu i zašijí! Sousedce zase ukradli starého jezevčíka, kterého nechala před krámem, ale vodítko jí nechali. To jí vyloženě potěšilo. Známému zase postupně kradli jeho dopravní prostředky podle toho, jak si finančně polepšoval- kolo, motorku, auto... . Naštěstí si nikdy nepolepšil tak, že by měl letadlo, to už by bylo opravdu smutné.
Takže nyní sedíme na verandě zamřížované chaty, na stole preventivně zablokované mobilní telefony, koukáme na zamřížovaný dřevník, zamčená kola a auto s vymontovaným autorádiem. Vedle nás štěká pes v zamčené kleci, která je přivařená k zemi. A přemýšlíme přitom, zda by nebylo lépe, pokud bychom se vrátili zpět k Chamurapiho zákoníku, kde se zlodějům usekávali ruce.
Otázka je jediná: Kolik z nás by už nikdy nepotřebovalo příbor?
