Koho volit? Tak už dnes otázka nestojí. Spíše koho nevolit. Existuje totiž reálná hrozba, že nepromyšleně zvolení zástupci nás zašantročí během několika let pod vliv Ruska. Z iracionálních důvodů nás totiž mnozí chtějí vytrhnout z Evropské unie, z NATO i z euroatlantické civilizace a postrčit nás na východ. Z rovněž iracionálních důvodů nacházejí tito potencionální zrádci národa nemalou podporu u frustrovaných voličů.
Není žádným tajemstvím, že v posledních letech a měsících u nás působí nebývalé množství ruských agentů. To není třeba dramatizovat, není to však ani zanedbatelná informace. Pokud si tito agenti získávají pozice u významných českých občanů, může to znamenat hrozbu pro budoucnost. Větší hrozbou je však neuvěřitelná naivita spojená se sobectvím některých běžných voličů. Úvaha: "Budeme-li pod Rusy, budeme mít aspoň lacinou naftu a benzín," je hrůzná.
Pro mnoho voličů je ekonomická zátěž obtížná, stoupá frustrace ze stoupajících cen a reforma je vnímána jako hrozba. Mnoho lidí je znechuceno čachrováním vysokých politiků, korupcí, nefunkčností práva. Kdo z mocných si dosud chtěl připustit, že zametání problémů pod koberec přinese roztrpčení miliónů lidí a následné politické karamboly? Zdá se, že pro mnoho představitelů jak pravice, tak levice zatím byly důležitější vlastní mocenské hrátky. Mnoho politiků je již dávno odtržených od problémů malých lidí. Skutečný kámen úrazu bude však po volbách ležet v zahraniční politice. Hrozí velké nebezpečí.
Situace u nás dnes připomíná situaci před velkými tragédiemi Československa ve dvacátém století. Již o tom bylo napsáno mnoho. Vnitřní problémy viděné nafouklou optikou sobeckých zájmů nám zastiňují nebezpečí zvenku. Zatímco se zde kočkují strany a straníci o hlouposti a voliči se zajímají více o nová prsa populární zpěvačky než o skutečné programy stran, v zahraničí získává pozice nebezpečný a bezskrupulózní diktátor vyzbrojený nejmodernější vojenskou technikou a podporovaný milióny oddaných příznivců. Svoji moc stejně jako bezmoc Evropy již otestoval. A svými úmysly se netají.
V takové chvíli je třeba velmi přemýšlet, zda chceme hlasem ve volbách jen protestovat proti drahé elektřině, nebo naštvat švagra. Nebo zda si uvědomujeme, že nyní jde o budoucnost nejen nás, ale i našich dětí, ne-li vnuků. K volbám totiž půjdou také voliči s myšlením bolševiků, kteří mají velmi daleko k zájmu o budoucnost tohoto národa, půjdou disciplinovaně také estébáci, agenti KGB, různí paranoici, hlupáci, zbabělci, fašisti, nacisti, obdivovatelé silné ruky, Putinovi fanoušci, odpůrci Evropské unie, odpůrci USA a západní demokracie vůbec. K volbám půjde silná skvadra potenciálních zrádců tohoto národa. A bude chtít volit stejné zrádce.
Smutné je, že na této špinavé vlně si bude chtít zasurfovat nejeden populistický politik, ať ze zištnosti, touze po moci a čirého sobectví, nebo z důvodů jinak nečestných. Naivitu nevylučuji, u politika je však naivita jedním z největších zločinů. Je mi líto, že na této páchnoucí vlně se vezou i serióznější politikové a například takoví zdánliví vzájemní oponenti, jakými je Václav Klaus a Jiří Paroubek. Přijetí prezidentových proruských mouder stejně jako budoucí vítězství sociální demokracie by mohly vést k většímu přimknutí se k putinovské moci a ke ztrátě demokratických vymožeností, jichž si zřejmě jen málo vážíme.
Demokracie má mnoho závad, ale více než dříve se nyní ukazuje, že je zatím nejlepší variantou. Dává aspoň naději, že na poslední chvíli dostanou lidé rozum a přestanou si hrát na trucovité fracky házející do urny kandidátky zjevných šílenců. Že skousnou drahý benzín nebo poplatek u lékaře a neprodají svoji svobodu za levný bůček. Demokracie je slabá, neumí dost razantně a hlavně včas zastavit agresora. Je slabá i vůči vnitřnímu ohrožení, do poslední chvíle nechává řvát a sílit své nepřátele a dává jim prostor. Nicméně jen demokracie znamená, že můžeme u voleb volit podle zdravého rozumu.
