Vážený pane Zdeňku Svěráku,

Čtu, že Vám vadí užití „metelesku blesku“ v textu jakési hymny. Neposlechla jsem si tu hymnu, neboť nemyslím, že by mne nějak kulturně obohatila.

Ale proč Vám píšu: Rozumím Vaší znechucenosti, být okraden je nepříjemné a ponižující. A tihle zloději ani nechápou, proč se chcete soudit. Zloději tohoto ražení, totiž zloději bez vlastní duševní invence, nikdy nepochopí, že duševní vlastnictví je prostě vlastnictví jako každé jiné. Tihle zloději většinou vyrůstali v rodinách, kde krást bylo normální. Často to byly rodiny bolševiků, kteří velmi nadšeně a uvědoměle znárodňovali. Nejprve arizovali majetky Židů, pak plenili domy vyhnaných Němců a pak znárodnili majetky všech, kdo byli chytřejší, pilnější a šikovnější než oni. A některým dokonce ukradli i život.

Kradlo se nejprve jaksi uvědoměle vítěznoúnorově, potom již méně pateticky, ale o to vytrvaleji. Již jejich rodiče těmto snaživcům opakovali: „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ No a pak to těm chmatákům zůstalo a po listopadu 89 si tuhle dovednost nejen nenechali vzít, ale ještě se ve chmatáctví připovzdělali. Ba povýšili chmatáctví na novou ideologii. Ukradli i tu revoluci, natož nějaký tvůrčí nápad. Nenechte se jimi znechutit.

Chci Vám říci, že Vás má většina Čechů velmi ráda a že Vaše filmy a písničky nám dávají již řadu let radost a že jsou něčím, co tady zůstane, až všechny ty hymny metelesku blesku odtáhnou na smetiště dějin i se svými zpěváčky - chmatáčky. Když Vás poslouchám, často se zasměju, nebo se jen tak usmívám. Kdybyste nám dal jenom tohle, jako že dáváte lidem mnohem víc, bylo by to snad v té dnešní době dost. Úsměv je dneska vzácnost. Ještě štěstí, že ten úsměv Vám nikdo z těch šmejdů ukrást nemůže. Kdyby se oni usmáli, popraskala by jim ústa.

------