24. září 1923 se narodil jeden z nejzajímavějších autorů dvacátého století. Dnes by se devadesáti let dožil Ladislav Fuks.
Říkám si, kde jsou takoví spisovatelé dneska? Možná právě těžká doba dala vyrůst výrazným osobnostem a nechala rozvinout talenty v rozličných oborech umění.
Ladislav Fuks prožíval traumata daná jednak jeho osobností, jednak dobou, v níž mu bylo dáno žít. Jako slabý chlapec vyrůstající pod autoritativní mocí otce, jako mladík neschopný milovat ženu i jako muž nucený žít v nesvobodné zemi s neustálými nevítanými návštěvami estébáků hledal vnitřní svobodu v psaní. Introvertní meditace se u něj prolíná s groteskními obrazy Prahy a podobně jako u Franze Kafky vstupujeme u Ladislava Fukse do poněkud morbidní, ale fascinující atmosféry neuchopitelného světa plného halucinujících monologů, nepřátelských sil, reálného i paranoického ohrožení, ulpívání na detailu, psychopatických manipulací a zmaru, ale i něhy a fantazie, které občas přerůstají v patetickou oslavu krásy a lidskosti. Jde o útěk do soukromé sféry vzpomínek, nedávné historie, bizarních kulis a šílenství, ale také o velmi otevřenou výpověď o totalitních režimech a odhodlání jedince zůstat i tváří tvář smrti člověkem.
Za komunismu jsme hltali Fuksovy knihy jako zjevení z jiné planety. Neznala jsem ani autora, ani jeho svět pražského bytu přeplněného podivnými rekvizitami a památkami, ani jsem se nepídila po jeho skandálním osobním životě. Tehdy se bulvár nepěstoval v takové míře jako dneska. Autor nebyl tolik vidět, o to více se četlo jeho dílo. Přes všechnu temnou náladu, fascinaci groteskními motivy a kroužení okolo motivu smrti působily Fuksovy knihy osvobodivě. Autorův život se uzavřel 19. srpna 1994.
Nevím, do jaké míry čtou dílo Ladislava Fukse současní mladí lidé. Snad znají filmové zpracování Spalovače mrtvol režiséra Juraje Herze s excelentním výkonem Rudolfa Hrušínského. Za přečtení však stojí i ostatní povídky a romány.
-
Dílo Ladislava Fukse
Zámek Kynžvart – historie a přítomnost – 1958
Pan Theodor Mundstock – 1963
Mí černovlasí bratři – 1964
Variace pro temnou strunu – 1966
Obraz Martina Blaskowitze – 1980
Spalovač mrtvol – 1967
Smrt morčete – 1969
Myši Natálie Mooshabrové – 1972
Příběh kriminálního rady – 1971
Oslovení z tmy – 1972
Nebožtíci na bále – 1972
Návrat z žitného pole – 1974
Pasáček z doliny – 1977
Křišťálový pantoflíček – 1978
Vévodkyně a kuchařka – 1983
Moje zrcadlo – 1995 – posmrtně vydaná autobiografie
-----
Dále:
Ladislav Fuks zobrazoval krutou grotesku světa
Fascinovaný smrtí. Vychází kniha o Ladislavu Fuksovi, autorovi Spalovače
Spalovač mrtvol v rakvi nespával. Ladislav Fuks byl zvrácenou hvězdou
-------------------
