Ruský medvěd řve, poděláme se?

Reakce Ruska na podepsání smlouvy o postavení radaru americké protiraketové obrany, kterou včera uzavřela v Praze Condoleezza Riceová a Karel Schwarzenberg, na sebe podle očekávání nedala dlouho čekat. Báťuška v Moskvě nerad vidí, když si „jeho národy“ dělají, co je napadá. O suverenitě střední Evropy má poněkud originální vlastní představy.

Ruské ministerstvo zahraničí včera večer uvedlo, že by Rusko na americké základny ve střední Evropě mohlo reagovat s pomocí vojenských prostředků. Myslím, že všichni, kdo dosud ještě naivně považovali Rusko za civilizovaný a moderní stát, museli po těchto křečovitých výlevech pochopit, o co ve skutečnosti jde. Rusko se po krátké epizodě pokusů o jakousi demokratizaci oklepalo a znovu naskakuje na imperiální carskou nebo sovětskou politiku. Součástí tohoto staronového obrazu říše na Výhodě je arogantní výhružná rétorika, lhaní, ponižování oponentů a harašení zbraněmi.

Otázkou je, co na to my? Známe Rusko z vlastní zkušenosti a víme, že kam vstoupí ruský voják, tam sedmdesát let tráva neroste. Vzpomínáme na tupé obličeje asijských okupantů, pro něž střelba do lidí i do historických památek byla pouhou nezávaznou zábavou. Máme se tedy Ruska bát? Jde o skutečnou velmoc, nevypočitatelnou, zahlcenou vnitřními starostmi, které by ráda ventilovala vnější agresí. Ano, Rusko je velmi nebezpečné, nemá smysl to zastírat.

Osobně si ale myslím, že právě proto, že je Rusko velmi nebezpečné, je nutné neustoupit ani o krok. Právě ústupky, pokusy o smír a vyjednávání si Rusové vždy vykládali jako slabost, která jim umožnila učinit další krok k ovnádnutí kořisti. Za bolševika se o někom, kdo se bál předem říkalo, že je předposraný. Slušnější verze ho popisovala jako někoho, kdo si stahuje kalhoty už kilometr před brodem. Právě předposranost tisíců lidí umožnila darebákům, aby tak dlouho drželi v rukou moc. Dnes by nás předposranost mohla oddělit od skutečných spojenců a vehnat nás do náruče ruského medvěda. Možná jsme proti této východní velmoci malý stát, příliš malý na jakoukoli vojenskou obranu v případě napadení. Ale jsme součástí NATO. Vzpomínáte na blbce, kterým toto spojenectví vadilo a vadí? Už víte proč?

Jsme malí, ale jsme ta kost, která by se ruskému medvědu vzpříčila v tlamě. Vědí to i v Moskvě. Tuhle hrozbu ustojíme. Jen když nebudeme předposraní.

Obrázky:

http://www.flickr.com/search/?q=Putin&m=text

http://www.flickr.com/search/?q=Russian+Army