Dnes opět zaznělo důrazné a výrazně arogantní "varování" od ruských jestřábů: velitel ruských strategických raketových sil Nikolaj Solovcov řekl, že objekty americké protiraketové obrany (radar) v České republice a v Polsku (deset antiraket) a výhledově i jiné podobné objekty se mohou stát cílem pro ruské rakety. Moskva by tak údajně zajistila, že "nebude snížen potenciál ruského jaderného odstrašení."
Je paradoxní, že stejné ruské armádní zdroje vysílají signály podobné výsměchu a bagatelizují význam štítu: protiraketový štít budovaný Západem je prý stejně neúčinný, neboť ruské rakety Topol-M nelze takovým zařízením zachytit. Proč tedy štít Rusku vadí? Jestliže jsou ruští představitelé opakovaně ubezpečováni, že systém protiraketové obrany není namířen proti Rusku, ale proti nestabilním státům spojovaných s terorismem, navíc je štít proti ruským zbraním bezmocný, nemusel by ruským jestřábům vadit vůbec.
Odpovědí může být jedině to, že Rusko nyní systematicky testuje odhodlání Západu odolat jeho hegemonickým ambicím. Útok proti Gruzii byl jedním z podstatných kroků tohoto testu, v němž šlo o to vyzkoušet odhodlání Evropy bránit potencionální spojence. Prozatím Evropa ukazuje slabost a opatrnost. Rusko naznačuje, že jeho další kroky postoupí blíže k hranicím Evropské unie, zkouší, co na to Unie řekne. Podstatnější než co řekne, je ovšem to, co udělá. Rusové zatím mohou být spokojeni, Evropa nedělá nic.
Občasné utahování kohoutků ropovodu způsobené údajně technickými problémy, ale pozoruhodně načasované na chvíle záchvatů neposlušnosti bývalých vazalů, to je také test. Je to zkouška toho, jak moc jsme ochotni uskromnit se a ustát ruské nároky a drzé kibicování tváří tvář možné drahotě, energetické krizi a snížení životního komfortu. Jinými slovy, za kolik jsme ochotni prodat svoji svobodu.
Vyhrožování raketami, dokonce jadernými hlavicemi je test již naprosto nepokrytý, test odvahy ustát něco tak absurdně hrozného jako je hrozba totálním vyhlazením. Pro naše proruské aktivisty by však tato nechutná zhůvěřilost měla být poučením, jak odporného partnera si hledají a omlouvají.
K těmto zřejmým provokacím a testům nelze zaujmout jiný postoj než klid a rozhodnost. Rusko si může hrát na nového pána planety, ale jeho síla je především virtuální a je nepřímo úměrná slabosti USA a Evropy. Rusko již nemá podporu ani Číny, která odsoudila vpád do Gruzie a dala tak najevo, že tyto horké kaštany za Rusko z ohně tahat nebude: "Čína vyjadřuje své znepokojení nad posledními změnami v Jižní Osetii a Abcházii," sdělil mluvčí ministerstva Čchin Kang. Stačí tedy zachovat chladnou hlavu, neboť od barvité ruské propagandy je k reálným hrozbám hodně daleko.
LN: Pošleme rakety na Česko, hrozil generál
