Přátelům ke svátku Šavuot

Jednoho večera o svátku Šavuot jsem seděla ve zšeřelém chrámu Fraumünster v Curychu a nechala se prostupovat barevným světlem Chagallových vitráží. Je tomu už několik let, deset, dvanáct, nevím, nezáleží na tom. K letošnímu svátku Šavuot přináším svým čtenářům a přátelům verše, které jsem tehdy napsala na zadní stranu mapy města přímo v lavici chrámu.

Chagallovo okno v Curychu

CHAGALLOVA OKNA NA KONCI ČASU

Jak lísteček vrby prozářený sluncem

na břehu potoka,

pod ruským holubím nebem,

tak tenké lupínky skleněných plamenů

skládají tiché:

Jsem, který se stávám,

v hořícím keři katedrály.

Proč nebe je zelené,

a ne hněvivě purpurové jako krev a oheň,

když do hlavy buší lži a slova,

tlachy nekonečných disputací,

uhlouplé, vypelichané plky

učenců a poloučenců, demagogů a politikářů,

zlodějů, vrahů, profesionálních lhářů?

Jen v tichosti zazní zlatavý vrbový lístek

jako jazýček zvonku na lemu roucha Áronova

na břehu potoka ve Vitebsku,

na břehu Limmatu,

na březích studených jezer.

Tu letí na voze z hvězdných ohňů

prorok Elijáš k nebesům

oděný plameny vzdálených galaxií

a tady David hraje na sto stříbrných strun

a Jákob staví žebřík

svých snů a nadějí k mračnům,

k oblakům nad Vitebskem nebo Paříží nebo Curychem.

A kde vlastně je to místo?

Kam odletí ty koně

s šikmýma očima stepních zvířat

a železnými kopyty

koní z Apokalypsy?

Až zahoří naše města,

obarví se novými tóny i tato skla, roztaví se olověná mřížka

a osvobození andělé odletí

deštěm tekoucího kovu.

Pro tuto chvíli stvořil Chagall okna,

pro chvíli, kdy zazní poslední šofar,

zastaví se ručičky orlojů 

a křehká Evropa

i s malovanými Alpami

i s platany na bulvárech

i s růžovými mušlemi a ametysty v klenotnických krámech

jako zářící Titanik

ponoří se do Praoceánu,

do Chaosu, který nezanikl.

Rýn je zelený jako staré sklo

a na dně se kutálejí oblázky,

v tom zeleném skle plují ryby

a stejné ryby plují i v chalcedonovém nebi.

Hory už spoutal beton a zelenou trávu dálnice,

ale barevná skla oživují vrby aravot

a bodláčí a lopuchové křupavé listy

v bahně na břehu potoka,

Rýn je zelený jako prastaré sklo

a sklo je zelené jako nebe.

V Limmatu plují ryby

a ve skle plují draci,

v jantaru zatavení dobří dešťoví draci,

v elektronu zalité sny a naděje.

Bohaté město, kde i kašny jsou stříbrné,

kde střechy jsou zlaté

a řeka smaragdová,

to město roztáhlo křídla

a skrylo pod ně své děti.

Bohaté město,

které z celého světa

sebralo perleť, kámen a tváře,

vnoří toho dne své poklady do jezera

a voda ztuhne jako pryskyřice.

Pak v bledém akvamarínu zůstanou naše sny a naděje

a na povrchu ledovce jen hrst modrých sklíček,

pak vznese se k nebi Elijáš Tišbejský, ohnivý vozataj, 

a zazní struny Davidovy harfy

a všichni vystoupíme po Jákobovu žebříku

za kvílení Míkaelova šofaru,

budeme stoupat

příčku po příčce

a pod námi se nepřestane třpytit

navždy zelený prastarý Rýn.

Obrázky - pohlednice: Werke Marc Chagall - 1995 Pro Litteris Zürich - Kunstkarten/Fotografien - Orell Füssli Verlag Zürich