Když roku 164 před občanským letopočtem makabejští osvobodili Jeruzalémský chrám od řeckých okupantů, židovští kněží vstoupili do svatyně a vynesli všechny řecké modly, které tam Seleukovci během znesvěcení umístili.
Kněží ihned očistili svatyni a všechny chrámové prostory. Přitom shledali, že původní sedmiramenný zlatý svícen - menora i zlatý kadidlový oltář byly ukradeny. Našli tedy sedm železných tyčí a z nich sestavili jednoduchý svícen. To byla ta slavná menora, v níž svatý olej nalezený v Chrámě z doby před znesvěcením hořel zázračně po osm dní, přestože ho bylo jen tolik, kolik by normálně vyhořelo za den. Mezitím během těch osmi dnů mohli kněží připravit nový, neznesvěcený olej z plodů chráněných olivových zahrad.
Ale jak se toto konání židovských kněží srovnává s příkazem daným na Sinaji Mojžíšovi, že chrámová menora má být zhotovena z čistého zlata a že na ní mají být květiny, poupata a kalíšky, jak se píše v knize Šemot? Židovské právo - halacha tvrdí, že pokud není pro výrobu menory k dispozici zlato, je možné užít i jiný kov. A předpis o květech, poupatech a kalíšcích se vztahuje pouze na zlatou menoru, jinak tyto symbolické ozdoby nejsou nezbytné.
Hasmonejci se právem cítili zavázáni ihned obnovit řádnou bohoslužbu, proto použili dostupné materiály. Podle některých učenců dokonce vytvořili menoru ze svých mečů. Podle starého midraše zvyk zapalovat osm světel pochází z toho, že hašmonejci postavili menoru ze sedmi železných prutů a jedné základní tyče.
Během následujících let nahradili hasmonejci železnou menoru stříbrnou a nakonec i zlatou se všemi detaily, která přesně odpovídala příkazu Tóry.
Z této historie vyplývá poučení, že obnovení bohoslužby má přednost před všemi formalitami a v jejím zájmu je možné improvizovat. Stejně tak vždy improvizovali Židé v dobách pronásledování, kdy volili naplnění víry i za cenu omezení předpisů a pravidel.
--
Pramen: The Temple Institute
----
