Na okraj mordu v Polné
Dobová karikatura
Anežka Hrůzová se narodila ve vesnici Malá Věžička u Polné na Jihlavsku 16. dubna 1879. Krátce před Velikonocemi 29. března 1899 šla dívka cestou z Polné okolo lesa Březiny, kde ji neznámý pachatel přepadl a brutálně zavraždil. Její tělo bylo nalezeno až 1. dubna. Anežka měla proříznuté hrdlo, roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky sexuálního zneužití a poblíž těla bylo nalezeno jen málo krve. Také poloha těla byla neobvyklá. To vedlo některé vyšetřovatele k domněnce, že místo nálezu není místem činu, že s tělem oběti bylo manipulováno, že snad bylo do lesíka přineseno až po smrti.
Na konci 19. století již byla forenzní věda na dost dobré úrovni, i když ještě nevyužívala všechny poznatky běžně známé dnes. Přesto právě polenský případ zaráží mnoha závažnými opomenutími a pochybeními. Většina stop byla zničena davem ihned při objevení těla, kolem něhož neopatrně šlapalo hodně lidí včetně četníků. Velmi brzy se začaly vynořovat nepodložené spekulace o rituální vraždě, které silně ovlivňovaly svědky i vyšetřovatele. Vůbec se zdá, že celé pátrání probíhalo značně amatérsky a zaujatě. Nedostatek krve na místě činu byl interpretován jako důkaz o odebrání krve k náboženským rituálům. Vzápětí se strhla vulgární antisemitská kampaň. Podezření ihned padlo na mladíka Leopolda Hilsnera a další možné stopy a podezření byly brzy opuštěny. Leopold Hilsner byl totiž židovského vyznání, byť údajně nikoliv příliš horlivý, ani vzdělaný ve své víře, svědkové hovoří o prosťáčkovi s vlažným vztahem k náboženství. Rozhodně nešlo o ďábelského provozovatele satanských rituálů. Tento očividný fakt vedl některé komentátory ke spekulacím, že mladý Hilsner byl pouze pomocníkem v rámci většího židovského komplotu. Dobové ilustrace jej vyobrazovaly, jak drží nebohou Anežku za nohy, zatímco jiní dva židovští vrazi jí podřezávají hrdlo. Žádné důkazy nesvědčily o přítomnosti více pachatelů, přesto se myšlenka na židovské vrahy shánějící panenskou krev pro oslavu Pesachu snadno rozšířila. Lidová tvořivost začala produkovat přesvědčení o kolektivní vině židovských spoluobčanů. Zpívalo se: „Nekupujte u židů cukr, kávu mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku...“ Když se do případu vložil profesor Tomáš G. Masaryk, byl sprostě napadán nejen v tisku, ale i na univerzitě během přednášek.
Případ polenské vraždy není jediným zpackaným vyšetřováním v dějinách. Nikdy se neprokázalo, že by vrahem Anežky Hrůzové byl Leopold Hilsner, skutečný vrah Anežky Hrůzové nebyl dopaden. Nebýt vystoupení Masaryka a několika dalších rozumných lidí, nevěděl by dnes už nikdo o této špinavé historii zastydlého antisemitismu, k němuž se propůjčili novináři, četníci, lékaři, žalobce a soudce. Zcela nevýznamný Leopold Hilsner vešel do dějin jako symbol antisemitské pověrečné kampaně a z jeho procesu se stala aféra odhalující ostudné hlubiny české malosti v době, kdy čeští vlastenci již pomalu, ale odhodlaně a s oprávněným sebevědomím sahali po vysokých vědeckých, hospodářských, kulturních a politických pozicích.
Dějiny však nedávají zapomínat tak snadno. Ještě dnes, na počátku 21. století, se k této temné skvrně českých dějin hrdě hlásí několik podivínů z řad šovinistů a předkoncilních katolíků. Na adresy významných představitelů města Polné chodí anonymy vyzývající k informování veřejnosti o „židovských rituálních vraždách“, na internetu nalezneme hojně materiálu vztahujícího se k tématu nešťastné Anežky a její údajné rituální vraždy. Stejně jako před více než sto lety zaznívají i vulgární útoky na Židy a na Masaryka. Rituální pověra žije dál v tragikomické rovině konspiračních teorií, protižidovských výpadů a paranoických bludů. Polenský případ budí zájem mezi nadšenci věnujícími se temným záhadám historie a nevyřešeným kriminálním případům. Stejně tak ale fascinuje vyšinuté jedince, kteří věnují svůj čas dekadentnímu slídění po tajemných morbidních obřadech, po krvavých satanistických rituálech, po nočních můrách, po cizím neštěstí a smrti. Naštěstí je tato dávná aféra většině lidí lhostejná a při náhodném kvízu bychom již stěží našli člověka, komu by jména z tehdejší kauzy něco říkala.
Devatenáctiletá švadlena Anežka jistě toužila po klidném životě mezi milovanými členy rodiny, snila své sny a radovala se z běžných maličkostí. Je velmi smutné, že její památku pošpinili nejvíce ti, kteří se pasovali do role jejích obránců, ctitelů a hagiografů. Nebyli to Židé, ale nacionalističtí a náboženští fanatici, kteří bezostyšně vystavovali a vystavují obrázky s obnaženým a zkrvaveným tělem oběti a obsedantně ulpívají na děsivých detailech. V jejich zaujetí lze celkem snadno rozpoznat sexuální podtext s prvky sadismu. Neznámý vrah ukončil mladý a nadějný život ubohé dívky. Ale ještě více než sto let po vraždě ubližují Anežce ti, kteří parazitují na jejím osudu a zneužívají jej pro svou propagandu. V tomto smyslu byla smrt Anežky Hrůzové skutečně rituální vraždou. Ovšem nikoliv rituálem židovským, ale rituálem národnostní nesnášenlivosti, náboženského fanatismu, sadismu a zvrhlé sexuální fantazie. Bylo by správné a hezké nechat zabitou v klidu spát, nevinná oběť si zaslouží klid.
---
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Zaplavila veřejnost teoriemi, řekl Zemanův advokát o Stehlíkové. Ta se tiše smála
Aktualizujeme Soud rozhoduje o žalobě bývalého prezidenta Miloše Zemana na lékařku Džamilu Stehlíkovou kvůli...
Na Mladoboleslavsku spadl muž z lešení. Může mít zraněnou páteř, je v nemocnici
V Dolním Bousově na Mladoboleslavsku spadl v úterý dopoledne člověk z lešení při budově, kde sídlí...
Stát dvakrát neústavně zkrátil platy soudců. Za letošek je dorovná
Ústavní soud v úterý dopoledne postupně vyhlásil tři nálezy o platech soudců. Proti restrikcím se v...
Rusko vyrábí munici do děl třikrát rychleji než Západ. A čtyřikrát levněji
Konflikt na Ukrajině je především dělostřelecká válka a Kyjev v ní tahá za kratší konec. A v...