V izraelském přístavním městě Jafa je překrásné historické centrum nad Středozemním mořem a někdy o něm napíši víc. Ale k této době se hodí jedna maličkost, totiž taková milá pověra, která nikomu neublíží a mnoha lidem udělá radost.
Jafa je město plné pověstí, například odtud vyplul prorok Jonáš na moře, aby unikl svým povinnostem. Jak víme, nebylo mu to nic platné, spolkla ho velká ryba a musel jít udělat to, co se po něm chtělo. Totiž jistou velmi nepopulární politicko-mediální show s nebezpečnými konsekvencemi. Úkolu se nevyhnul a ještě si užil pobyt v žaludku toho nebohého zvířete. Poučovat vás nebudu, přečtěte si to v bibli. Ponaučení je to pro nás všechny, kdo rádi odkládáme své povinnosti a doufáme, že se to samo najěk vyvrbí. Nic se nevyvrbí, ba ani nevystříbří. Však ta velká ryba v podobě usměvavé velryby má v Jafě svůj vlastní pomník. Najdete ji hned u divadla.
Taky je zde přímo v parku rekonstrukce oslavné brány jistého ambiciózního faraóna a pak ještě moderní mramorová brána na kopci, taková zajímavost typická pro toto město. Vždy, když přiletím do Izraele, projdu symbolicky bělostnou bránou se stylizovanými postavami praotců a stejně tak se průchodem skrze ni s kouzelnou Svatou zemí loučím. Další fantastická věc v Jafě je strom, který roste v kameninové skořápce zavěšené na lanech. Najdete ho v jednom dvoře, kde také posedává kočičí paní. Taková ta paní, jakých je po světě hodně, zachraňuje koťátka, miluje kočky a krmí jich několik set. Svatá to žena.
Pokud jste viděli film Souboj titánů, pak znáte Jafu alespoň v podobě filmové jako město, kde žila krásná zakletá princezna Andromeda a kde ji také pak vysvobodil hrdinný a švarný Perseus se svým okřídleným koněm Pegasem. Však přímo pod městem, pod hospodou, kde čepují Radegast, je v moři skála, k níž prý byla krásná panna přikována na pospas mořské obludě. Pohádka jako od Erbena. A protože je Jafa město jako stvořené pro romantické duše, kdosi pojal úmysl vyjít zamilovaným a zasněným cestovatelům tak trochu vstříc a vystavěl zde Most přání.
Ten most se neklene přes žádnou řeku, neboť v této suché zemi je řeka jen jedna a potoků méně než šafránu, ale spojuje dva pahorky a pne se nad údolíčkem plným překrásné parkové zeleně. Na dřevěném zábradlí jsou upevněny bronzové destičky s obrázky znamení zvěrokruhu. Návod k použití je prostý: Přistupte ke svému znamení, položte na něj ruku a něco si přejte. Prý se to splní. Nevím, záruku nikdo nedává, ale proč by to nemohlo fungovat? V zemi zázraků, legend a pohádek přece funguje ledacos. Tak aspoň nyní, moji milí věrní čtenáři, virtuálně položte ruku na své znamení a přejte si něco hezkého do nového roku. A buďte blaženi.
Foto: Věra Tydlitátová
