Masa a moc, aneb humanita proti smrti

Spisovatel a humanista, nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti napsal vynikající a dnes již klasickou studii o psychologii masy vydanou v roce 1960. Dvacet let se autor zabýval fenoménem davové psychologie a udivuje mne, že při tom bádání nepřišel o zdravý rozum.

Elias Canetti

Laskavému čtenáři doporučuji přečíst si Canettiho knihu, zde se pouze krátce zamyslím nad několika aspekty fenoménu masy. V první části studie Canetti rozpracoval teze, že základním nutkáním davu je přežít a že základní formou přežití je zabití. Druhá část řeší problém, jak a proč jsou davy ovládány vůdci. Hitler je zde popsán jako paranoik sám fascinovaný davem, jejž ovládá. 

Masa – přírodní jev

Canetti přišel se zajímavým poznatkem. Masa není součtem autonomních jednotlivců, jde o zcela svébytný jev, o nový celek, který se řídí vlastními zákonitostmi podobnými chování primitivního živého organismu. Nelze tedy od masy očekávat projevy vedené lidskými hodnotami a nelze s masou jednat jako s myslícím subjektem. Sebejemnější a sebevzdělanější člověk se uprostřed masy chová jako nemyslící buňka tupého organismu schopného jakékoli krutosti i sebevražedného chování. Dá se s jistými výhradami říci, že masa je fascinována smrtí.

Moc ovládá masu

Masa je velmi snadno manipulovatelná, neboť ztráta kritického myšlení, která postihuje jednotlivé složky masy, totiž v normálních podmínkách průměrně inteligentní a autonomní jedince, umožňuje dostatečně silnému manipulátorovi ovládat masu jako sílu odkázanou pouze na základní pudy. Nositel moci nemusí být intelektuálně ani mravně na výši, podaří-li se mu však nalézt takové fráze, které mohou v daný okamžik masu oslovit, a dokáže-li je sdělit dostatečně přesvědčivě, tedy jednoduše, srozumitelně a autoritativně, stává se hlavou masy. Zpětně je pak masou ovládán a sám ztrácí svoji autonomii. Na tom nic nemění to, že jednotlivci v mase uzavření mohou být mnohonásobně inteligentnější než vůdce, i oni podléhají manipulaci.

Anonymní dav

Síla masy spočívá v její anonymitě. Jednotlivec se vřazením do masy vzdává své individuality, která je symbolicky vyjádřena jeho jménem. Zřeknutím se jména deleguje jedinec svoji autonomii na masu a podléhá vůdci. V davu jsou lidé anonymní, a to i tehdy, nemají-li zakryté obličeje. Právě množství činí identifikaci krajně obtížnou a vlastně prakticky nemožnou. Identifikovat jedince lze jen pomocí techniky (fotografií či filmu), ale i v tomto případě je rozeznání identity obtížné a málokdy průkazné, nehledě na nesmírné náklady s tím spojené. V psychologii davu navíc tato možnost nehraje žádnou roli, neboť chování masy je zafixované zkušeností tisíciletí, v nichž záznamová technika neexistovala. Vědomí anonymity posiluje pocit beztrestnosti a nezodpovědnosti.

Anonymní lůza

Anonymita umožňuje vybití nejnižších pudů a odhození jakýchkoli rozumových či etických zábran. Její projevy nezřídka končí smrtí pronásledovaného jedince. V současné době se to ukazuje například v případě zveřejňování kompromitujících nahrávek učitelů či žáků na internetu nebo v internetových diskusích, kdy anonymní masa lynčuje neanonymní jedince z jediného důvodu: že je masou. Řada průměrně inteligentních lidí, z nichž mnozí mají i průměrný odhad toho, co je morálně přípustné, pokud vystupují jako neanonymní jedinci, se v anonymitě stávají lůzou schopnou prakticky čehokoliv. Dobrou ilustrací jsou i diskuse pod mými články, v nichž si ve své nenávisti notují bolševici s nacisty, fašisty a třebas i ultrakatolíky. V anonymních diskusích se vždy objevují takové jevy jako urážení, hlásání násilí, rasismus, antisemitismus, lascivita, lhaní, podvody, pomluvy, šikana a stalking.

Odkud zlo?

Mnoho sociopatických jevů současnosti je pochopitelných prostřednictvím teorie masy. Takové projevy násilí a odvržení morálních zásad, jaké vídáme při pochodech a shromážděních extrémistů, bychom těžko zdůvodňovali racionálními příčinami. Různé pokusy vysvětlit násilnické chování například neonacistů sociální frustrací jednotlivých členů těchto hnutí selhávají na prostém faktu, že jde často o lidi dobře živené, pohodlně zabezpečené, vyživované rodiči, pobírající štědré sociální dávky a vybavené běžným komfortem, dokonce jde často o podnikatele a jedince velmi bohaté. Vybití nenávisti a pudového napětí v anonymitě masy je však pro tyto lidi druhem zábavy a adrenalinového sportu. Zlo je tedy v moderní společnosti stejnou komoditou jako například sport, rychlá auta, tvrdá hudba nebo drogy.

Jak vzdorovat zlu?

S psychologií masy nelze udělat prakticky nic, nelze zabránit výstřelkům lůzy a nelze ani zcela potlačit násilné a pudové chování davu, ani kdyby vedly k naprosté destrukci (například k zraňování či zabíjení lidí či k demolování majetku ve městech, jak se často děje). Chováni masy je nezměnitelné (nebo snad změnitelné v mnohasetletém horizontu)  a nelze je kultivovat žádnou výchovou nebo restrikcí. Přesto je nutné se takovému nebezpečí bránit. Ve chvíli, kdy již zfanatizované masy ovládané masovou hysterií pochodují našimi městy, je pozdě na individuální výchovu a osvětu a je nutné, aby státní moc ochránila občany pomocí jakýchkoliv prostředků. Zde není na místě bázlivý nebo ultraliberální přístup ovládající často právní, politická nebo policejní rozhodování. Dlouhodobě je ale nutné vést již od dětství lidi k takové sebeúctě, která by jim včas bránila v podlehnutí psychologii masy a která by vedla k důvěře ve vlastní rozum a svědomí. Zlo nelze vymýtit, nikdy nezmizí, ale nelze rezignovat na stálé omezování jeho prostoru. Je to běh na dlouhou trať a vůbec není snadný, má i své oběti a další oběti mít bude. Přesto není možné přestat všemi způsoby zlu vzdorovat.

Elias Canetti: Masa a moc. Praha, Academia 2007, 2. vydání, překlad: Jiří Stromšík, ISBN: 978-80-200-1512-9

Obrázek v perexu: Elias Canetti. Spisovatel a filosof. 25.7.1905 - 13.8.1994

Obrázek v textu: http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-Canetti.html