Krátce o psychopatech, neboť varování není nikdy dost

O tom, že veřejná sféra a politika zvláště přitahuje vyšinuté jedince, se už všeobecně ví.

Přesto se psychopati neustále znovu a znovu objevují v nejvyšších patrech řízení státu a ovládání společnosti a je vcelku jedno, zda se tam vzájemně najmenují, nebo zda se nechají zvolit v jakkoliv svobodných volbách. Lidé jim vždy znovu a znovu uvěří a dokonce je zahrnují úctou a obdivem. Pro toho, kdo se psychopatií blíže nezabývá, nebo kdo s psychopatem neměl trpkou osobní zkušenost, to může být nepochopitelné.

Pro toho, kdo nemá například psychopatického násilníka přímo doma, je těžké uvěřit vypravování přítelkyně, která si takto postiženého muže vzala. Vždyť je to tak okouzlující, milý a obětavý člověk! Celý večer baví svým vyprávěním a žerty společnost, ženám líbá ruku, s pány umí pohovořit o jejich zájmech. Psychopat se zpravidla angažuje v pomoci opuštěným pejskům a kočičkám, v očích má slzy, když hovoří o umírajících dětech ve válkách a o chudých lidech živořících na ulici, vypráví, že poslal peníze na ten či onen bohulibý účel, píše plamenné články a pronáší procítěné projevy. Altruismus z něj přímo sálá. Matka Tereza by se před ním mohla jít studem schovat.

Právě tahle schopnost hrát očekávanou roli umožňuje narušeným osobnostem nejen přežívat a maskovat své morální deficity, ale dokonce stoupat po společenském žebříčku a prosperovat. Jsou často nadáni charismatem, jsou výmluvní, umějí se vlichotit. Vždy mají přesně ten názor a vyznávají ty hodnoty jako člověk, s nímž hovoří. A jsou v tom ještě přesvědčivější, ještě lepší. Rádi se prezentují jako altruisté, bojovníci s různými nešvary, obhájci nevinných a pronásledovaných, hodně mluví, nebo píší o velkých ideálech, o morálce, o víře, o národě, o povinnosti pomáhat a konat dobro. A jsou v tom nesmírně přesvědčiví, protože sami takovému idealizovanému obrazu sama sebe hluboce věří. Oni nelžou, oni se vnímají jako dokonalí a nadřazení, oprávnění manipulovat ostatními, které vidí jen jako bezcenný prostředek k dosažení svých cílů.

Rádi se seznamují s novými lidmi, kterým neváhají lichotit a dávat najevo svůj obdiv a respekt. Přitom si zjišťují, jak by jim tito lidé mohli být prospěšní. Ve chvíli, kdy zjistí, že nový přítel je pro ně málo užitečný, neváhají se jej zbavit, doslova jej odhodí, často jej urážejí a pomlouvají, aby zabránili dalším kontaktům, pokud mají moc, bývalého spojence zničí. V té době již mají „rozpracované“ další potencionálně užitečné vztahy. Přátele mění velice často, ale drží se dost vytrvale těch, od nichž očekávají nějaký prospěch třebas i v budoucnosti, udržují si portfolio užitečných známostí.

Jejich názory jsou vždy zrcadlem toho, co očekává a uznává jejich protějšek. Nevadí jim přijmout jakýkoliv, třeba i protichůdný názor, pokud z něj plyne prospěch, nebo možnost vlichotit se. Přesto tyto názory umějí v daném okamžiku vždy velmi přesvědčivě, vášnivě obhajovat. Rádi se stylizují do role zásadových a názorově konzistentních myslitelů, navzdory tomu, že si protiřečí, zjevné rozpory ve svých postojích nevidí a popírají. Jsou vysoce narcistní, považují se za jediné mravné a nesmírně inteligentní, pohrdají ostatními lidmi a pohrdají například i jejich mnohem vyšším vzděláním, zkušenostmi, zásluhami i mravním kreditem. I psychopat bez vzdělání a jakýchkoliv zásluh se považuje za hodnotnějšího a v mnoha směrech lepšího než je jeho sebevzdělanější a zcela bezúhonná oběť.

Pokud se psychopat usídlí v politice, neumí odejít, odchází pouze na vyšší a prestižnější pozice, a to bez ohledu na to, že na odpovědnou práci nestačí, nemá kvalifikaci a působí komicky. Svoji trapnost není schopen rozpoznat. Zpravidla se stydí všichni okolo něho, jenom on nikoliv. Rád ze svých proher obviňuje okolí, domnívá se, že za jeho neúspěchy stojí různí závistivci, spiklenci, velmi mocní nepřátelé, kteří se obávají jeho grandiózního vlivu, a chtějí jej zničit. Nepřátele si rád vymýšlí a kategorizuje, dává jim nálepky a píše jejich seznamy. Role mučedníka je mu vlastní. Kritiku nepřijímá, vždy ji považuje za útok nižších bytostí, bezcenných šmejdů a reaguje na ni buď zlostně, nebo ublíženě. V projevu obrazně řečeno buď káže, nebo kňourá.

Lhaní je psychopatovi životním stylem. Psychopat lže téměř neustále, ohýbá zjevná fakta ze své minulosti i současnosti tak, aby z vyprávění vycházel jako světec. V jeho biografii zejí mnohé temné díry. Pohoršuje se nad poklesky druhých. Vymýšlí si velké projekty a umí pro ně získávat morální i finanční podporu, vzápětí na tyto plány zapomíná. Zdůrazňuje své ideály, dobré skutky, statečné zápasy a zásluhy, ve skutečnosti za ním není vidět vlastně nic. Jeho velkolepé činy se odehrávají pouze v jeho hlavě. Je ve svém lhaní přesvědčivý a umí si získávat sympatie, za podporu se však neváhá následně odvděčit výsměchem. Pohrdá těmi, kdo mu věří a které využil. Často se stane mluvčím a vůdcem politického hnutí, v dobách krizí a nejistot jsou manipulátoři žádáni a mají vekou šanci stát se hlavou celého hnutí, převratu, nebo i hlavou státu. To je role, kterou pro sebe pokládají za jedinou přiměřenou.

Psychopat nezná skutečný soucit nebo empatii, ale dovede je mistrně předstírat. Umí zahrát vřelost, lítost, smutek i nadšení, umí se stylizovat do role zamilovaného nápadníka, proto tak snadno vstupuje do manželství, kde pak obvykle svoji ženu i děti fyzicky, nebo psychicky týrá. Vždy se cítí být v právu, vždy nalezne nějaký zdánlivě racionální nebo vyšší etický důvod pro své bezohledné, někdy i kriminální jednání. Říká se, že hloupí psychopati sedí v kriminále, chytří v politice. Chytrý psychopat umí čekat a umí manévrovat. Někdy předstírá lítost nad svými činy, vrací malé dluhy, aby pak nevrátil velký dluh, umí zadržet hněv. Ale ve chvíli, kdy již nepotřebuje podporu okolí, všechny tyto role odvrhne a umí se rafinovaně mstít. Okolí jej často považuje za oběť a jeho oběť za viníka.

Psychopat je společenský predátor či parazit. Žije z druhých lidí, které buď ničí, nebo se k nim přimkne a nechává se jimi vydržovat. Nevadí mu například, že za něj pracují druzí, považuje to za samozřejmé a správné. Přivlastňuje si zásluhy i peníze ostatních, neboť při svém narcismu považuje úsluhy vůči své osobě za čest pro ty, kdo je poskytují. Muž psychopat se beze studu nechává vydržovat svou ženou, žena psychopatka využívá svého muže jako bankomat. Promiskuita jim připadá u nich samotných oprávněná, nevěru partnera však odsuzují jako poškození svého majetku a zásah do svých práv a neváhají ji trestat násilím, nebo zabitím. Citově jsou chladní, pokud emoce účelově nepředstírají, nezajímají je ani nejbližší členové rodiny a klidně je opustí, shledávají-li to výhodným. Pro svou lenost, zábavu, vzrušení a uspokojení touhy po moci a vlivu jsou ochotni opustit i vlastní rodinu. Psychopat politik zpravidla po nástupu do vyšší funkce vymění manželku za mladší a reprezentativnější, přistupuje k ní jako k automobilu, nebo jachtě. Psychopati nemají vřelý vztah ani k vlastním dětem, klidně je zneužívají, nebo jimi pohrdají.

Tragédií pro mnoho lidí je, že psychopata lze rozeznat jen velmi těžko a zpravidla až když už je pozdě. Existují různé testy, které takto postiženého člověka odhalí, ale odhalit jej mohou pouze tehdy, když už nám zasahuje do života, ničí pracovní vztahy, rozvrací rodinu a podepisuje se na našem zdraví. Přesto jsou takové informace důležité, neboť mohou pomoci při rozhodnutí, jak se při setkání s psychopatem zachovat:

Psychopata nevolit, nebo alespoň příště znovu nevolit do politických funkcí
Psychopata nedosazovat do vedení podniku, nemocnice, školy, média atd.
Psychopata veřejně označovat a varovat všechny známé, eventuálně voliče
Psychopata nelitovat, nedoufat, že se změní, nehledat chybu v sobě a okolnostech
Psychopata nemilosrdně propustit z firmy, pokud rozvrací kolektiv
Psychopata si nebrat za manžela a pokud se to již stalo, co nejdříve se rozvést
Psychopata si nevybrat za důvěrníka, spolupracovníka, kamaráda, přítele
Psychopata nepodporovat, neuzavírat s ním žádné smlouvy, nepůjčovat mu peníze, nezakládat s ním firmu, neseznamovat jej s přáteli a členy rodiny
——————————