Jak mi dupou králíci?

19. června oslavuje své šedesáté sedmé narozeniny nestárnoucí Jan Vodňanský, textař, zpěvák, scenárista, režisér, filosof a spisovatel, dnes již klasik českého inteligentního, ba intelektuálního humoru. Bylo mi ctí chodit na jeho přednášky a zúčastňovat se jeho seminářů autorského psaní a filosofie po dva krásné roky. Když jsem se setkala s tímto mágem slova, ke svému velkému údivu jsem zjistila, že na jevišti je stejný jako v civilním životě, že nikdy nehraje, že prostě je.

U tabule v roce 1995V.Tydlitátová

           A že své bytí umí Jan Vodňanský prožívat s divokou, živočišnou radostností a s jiskřivou energií, to je asi tajemství jeho umění – život jako hra, bytí jako umění. Totéž, co všichni pokládají za parodii, ten intelektuální gejzír nápadů předváděný v divadle, sršel rovněž od tabule hustě pokreslené různými grafy a obrázky vstříc studentům na semináři. Tento potomek Daniela Vodňanského, jednoho z českých pánů (on ovšem nepatřil ke šlechtě) popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí, pro nás představoval nejen učitele, který předává informace, ale hlavně mocný inspirační zdroj.

           Jan Vodňanský v roce 1965 vystudoval ČVUT a mohl nastoupit standartní inženýrskou dráhu. Asi by byl dobrým projektantem se svým přesným analytickým a tvořivým mozkem, ale nebavilo ho to příliš. Proto vzápětí vystudoval ještě Filozofickou fakultu. Dlouhodobě se věnuje filosofické teorii hry. Ač se tento bytostný vzdělanec obdařený neobyčejně břitkou inteligencí a hlubokou moudrostí může chlubit několika akademickými tituly, zachovává si odstup od světské slávy a akademickou nadutost a snobství s rozkoší paroduje:

          „Jeden titul, druhý titul, jen se ke mně, dítě, přitul,

          jeden titul dva tituly, smysly mé se pominuly…“

Zkrátka Vodňanský kácí společenské modly stejně lehce jako buduje vzdušné zámky svých textů, aby jejich dokonalé konstrukce vzápětí strhl s poťouchlým úsměvem idiota.

          Již během studia publikoval své texty v Mladém světě, který tehdy patřil k avantgardě české kultury. S hudebníkem Petrem Skoumalem založil jedinečnou autorskou dvojici, která se svým dvacetiletým působením zapsala do dějin. V roce 1966 měl v Redutě premiéru jejich společný pořad Recese-Secese, poté již v Činoherním klubu uvedli S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota a v divadle Ateliér pořad Králíci pokusný. Jejich představení v Činoherním klubu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se stala legendou.

           Po podpisu Charty 77 se Vodňanskému prakticky uzavřela možnost veřejného působení až na různé besedy (Sám sobě diskžokejem, Vodňanský u tabule). V té době psal Vodňanský divadelní hry a muzikálová libreta, verše a písňové texty a rovněž poezii pro děti, která vždy patřila k jeho oblíbenému žánru, založil skupinu Tajfun, tajfun vykrůcaj. Spolupracoval s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou. V době normalizace se v jeho textech začínají objevovat temné podtóny a znepokojivé asociace. Ke spolupráci s Petrem Skoumalen se vrátil opět po revoluci.          

  V současné době pracuje na rukopise knihy, kterou pracovně nazval Dějiny podle Vodňanského. Jsou to komentáře a postřehy k naší i světové historii.V současné době se také vrátil na svoji mateřskou scénu do Činoherního klubu, a to v novém autorském programu S úsměvem bytového jádra. Před rokem vyšla Vodňanskému Velká alternativní encyklopedie ptákovin.           

           Zvláštní, absurdní, dravý a hravý humor Vodňanského si vždy získával věrné příznivce, pozoruhodné je, že jej milují malé děti i intelektuálové, a to zřejmě z těchže příčin. Jde o hru, jejíž kořeny se dotýkají temných hlubin samotného podvědomí a jejíž bujné výhonky lechtají čirý rozum. Narážky na klasická díla světové kultury a folklór, odkazy na filosofii, techniku, fyziku, medicínu, ale také na psychoanalýzu, dementní pseudovědecké bláboly, popkulturu a dětské filmy či pohádky, to tvoří třaskavou směs černého i laskavého humoru, který má moc působit očistně a osvobodivě.           

           Některé písně, jako například Grizzly, Máme doma gorilu, Maršálové a slavní Králíci již zlidověly. Jejich dvojznačnost, dětská naivita kombinovaná s rafinovaností, skvělá melodie a hravost jim zajistily nesmrtelnost. 

          JAK MI DUPOU KRÁLÍCI

Ptáš se, jak mi dupou králíci:

skvěle - pojď si poslechnout,

sevřeně v trojstupu obcházejí chalupu,

smělý úsměv na líci - tak mi dupou králíci!

Ptáš se, jak mi dupou králíci:

skvěle - pojď si poslechnout,

stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous,

v očích žár a pevný cíl - tak mi dupou králíci!

Jejich uši možná tuší více, nežli ti oči napoví,

formaci svou neporuší, no zkrátka už jsou takoví,

zoceleni jsou i v duši, ve své duši králičí,

bubny zní a srdce buší, kroky duní v jehličí,

kupředu levá a zpátky ani krok!

Přeji svému milému i váženému učiteli Janu Vodňanskému hodně křídy a velikou tabuli -  a aby měl vždycky co psát.

DÍLO JANA VODŇANSKÉHO

I. Dílo literární
Knižní publikace a sbírky textů (výběr):
S úsměvem idiota (1969).
Jak mi dupou králíci (1990).
Důvěrná sdělení (1991).
Konečně rozumné slovo (1991).
Generální úklid (1991).
Zpívající memoáry, aneb Když archiv zakuká (1992).
Cirkus (1995).
Věčnej mumraj (1996).
Ej, moja paranoia (1997).
Chodící papiňák (1997).
Odtajnění (1998).
Sviňte to svinstvo (2001).
Přísně tajné (2002).
Radost z inteligence (2003).
Velká alternativní encyklopedie ptákovin (2004).
Čerstvá zvěrstva (2005).
 
Knihy pro děti (výběr):
Šlo povidlo na vandr (1975).
Maňáskové scénky pro mateřské školy (1977).
Hádala se paraplata (1985).
Pojď se dívat, pojď si hrát na to, co je protiklad (1986).
O slonovi, který utekl z každého obrázku (1988).
Král v kukani (1997).
Kampak chodí labutě (1999).
Dejte mi pastelku, nakreslím pejska – zpěvník (1999).
 
Filmy:
Zvířata ve městě (režie Václav Křístek, 1988).
Co chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít (režie Jan Hřebejk, 1989).
Vyžilý Boudník (režie Václav Křístek, 1991).
Skús ma objať (režie Martin Luther, 1992).
 
Spolupráce s ČT:
Národ bez hlav (dokument, režie Petr Kotek, 1998).
 
Divadelní hry a muzikály:
Destrukce reality hrou (1992).
Teta z Prahy (1995).
Prodaná Helvetka (spolu s D. Dobiášem, L. Kvízovou, 1996).
Velký dračí propadák (1997).

Diskografie:

 S úsměvem idiota (Supraphon 1971).
S úsměvem donkichota – Hurá na Bastilu (Supraphon 1974).
Kühnův dětský sbor: Létající koberec (Panton 1981).
V+S: S úsměvem idiota (1992).
Splašil se kůň na šíř (1996).
Popletený svět (1997).
Dejte mi pastelku nakreslím pejska (1999).
V+S Pro děti od pěti (1999).
V+S České tajfuny (2000).
V+S Hurá na Bastilu (2001).
V+S S úsměvem donkichota (2001).
Tělo na leasing (2001).

Fotografie: Věra Tydlitátová a http://www.janvodnansky.net/#foto

Ukázka rukopisu Jana Vodňanského (věnování): archiv autorky