V posledních dnech došlo k tomu, k čemu muselo dříve či později dojít. Izrael odpověděl na trvalé ostřelování svého území palestinskými raketami drtivým odvetným úderem. Učinil pouze to, co by učinil každý stát a jistě mnohem dříve.
Vojenská převaha bude znamenat alespoň dočasný a jistě výrazný úspěch v boji s teroristy v pásmu Gazy, IDF zničí jejich infrastrukturu, sklady zbraní a výcviková střediska. S velkou pravděpodobností půjde o spektakulární vojenské vítězství, které srazí na kolena Hamás a přiměje protivníka k jednání. Již nyní si ale troufám tvrdit, že tento vojenský úspěch bude jen mizivým úspěchem politickým, ne-li dokonce velkou porážkou.
Každé jednání s Palestinci, které by mělo nastolit klid zbraní a které nebude zároveň znamenat praktické zlikvidování obranyschopnosti a integrity Státu Izrael, bude vnímáno pouze jako dočasné příměří a bude v nejbližší době ze strany Palestinců porušeno. Opět budou na izraelská města dopadat rakety, opět přijde vojenský zásah, trvalé řešení je v nedohlednu. Na obou stranách se radikalizuje nálada, která uzavření míru brání.
Při tomto posledním konfliktu se ukazuje, jak fatálně Izrael podcenil mediální prezentaci konfliktní situace. Zatímco o útocích atentátníků Hamásu a o dopadech palestinských raket na izraelská města se dozvěděli pouze ti, kdo se o situaci v oblasti aktivně zajímali, palestinské oběti plní stránky světového tisku prakticky bez přestávek.
Antisemité opakovaně tvrdí, že světový tisk drží v rukou vlivná židovská lobby, realita však tuto paranoiu vyvrací. Zatímco Izrael prokazuje výjimečnou zdatnost na válečných polích, v mediálním světě je neobratný a zdrženlivý. Je to dáno i demokratickou povahou izraelské společnosti, tamější novináři otevřeně propírají aféry politiků i společenské problémy, relativizují ohrožení státu, nabádají k ústupkům, zkrátka chovají se svobodně podle svého politického přesvědčení. Izraelská média rozhodně nevytvářejí jednotný a manipulativní obraz, jaký je běžně produktem médií totalitních režimů.
A tak oproti zdrženlivému izraelskému pohledu na situaci v zemi stojí masivní, jednotná a citově zabarvená propaganda obhajující palestinskou stranu konfliktu. Vidíme plačící ženy, zbořené domy, kouř nad městy, rozstřílená dětská těla. Část oněch obrázků, jak se prokázalo, je buď aranžovaných (jde o profesionální statisty hrající oběti), nebo dokreslených počítačovými programy (je přidána krev, kouř a podobně). Tyto obrázky doplněné srdceryvným komentářem oblétají svět a ovlivňují veřejné mínění proti Izraeli. Izraelské oběti nikdo nevidí.
To, co se nyní děje v Gaze, je strašlivé. Je mi upřímně líto všech těch zabitých Palestinců, zejména civilistů, kteří zahynuli při izraelských útocích na cíle Hamásu. Je mi líto i zabitých Izraelců. Je hrozné, že situace došla až sem, je to čirá hrůza. A obávám se, že to bude hrozné pro obě strany, obě strany konfliktu tuto válku prohrají. Palestinci prohrají válku zbraní, Izraelci prohrají válku mediální. Mír z této války nevzejde.
IZRAEL: Právo na existenci
