Hlava 22 českého vysokého školství

Zatímco si pan prezident stěžuje na příliš mnoho profesorů, které musí jmenovat na svém sídle, skutečnost na mnoha vysokých školách je úplně jiná.

Na jedné straně akreditační komise tlačí na vyšší počet docentů a profesorů, kteří jediní mohou garantovat obory, na druhé straně je zde citelná tendence, aby samy vysoké školy neumožnily profesní růst svých zaměstnanců.

Je to záměrně zacyklený problém, který již nyní vede k rozkladu vysokého školství. Převážně humanitní obory leckde drží několik přestárlých profesorů, a to se týká i velmi prestižních oborů pěstujících tradiční a kvalitní vědu s dlouhou tradicí. V příštích několika letech tyto obory v Čechách  zaniknou.

Samy vysoké školy by si měly vychovávat mladé docenty a profesory, odmyslíme-li si ale malou motivaci, proč by se měl vědec o takové posty ucházet, neboť tyto posty znamenají mnoho úřednické práce navíc za nicotnou odměnu, univerzity ani nemají zájem o profesní růst svých vědeckých a pedagogických zaměstnanců. Již habilitovaní zaměstnanci se mnohdy obávají konkurence, nebo jsou již prostě příliš unavení a rezignovaní, a proto výuku mnohdy garantují lidé s tituly získanými ještě za komunismu, kteří si na svůj dvorek mladé kolegy prostě nepustí. Se stálými  obavami se pak jen čeká na nezadržitený konec pracoviště v případě penzionování, nemoci, či smrti garanta. Jindy není ochota podpořit ani sousední pracoviště na jedné fakultě a habilitační řízení je zakonzervováno pouze pro úzký okruh vlastních kolegů, byť ti je často ani nevyužívají.

Jistou roli hraje i vzájemná konkurence a nevraživost mezi různými vysokými školami, která vždy vzrůstá při snížení rozpočtu a zvýšení tlaku státu na zrušení škol. Například pražské fakulty zásadně neudělují habilitace vědeckým pracovníkům z takzvaných “venkovských univerzit.” Nikoliv proto, že by byli méně kvalitní, většinou jde tak jako tak o absolventy oněch pražských fakult, ale z obav o dělení rozpočtového koláče a z tolik kritizovaného, ale bohužel krutě reálného “pragocentrismu.” Pro tyto byrokraty spíše než vědce je cokoliv za hranicemi Prahy nepodstatné a nehodné podpory.

Vina ale není pouze na managementu vysokých škol, jde o naplňování většího záměru. Vzdělanost nejen v České republice, ale v celé Evropě bude a již je snížena, společnost se mění a její hodnoty také. Prakticky se již nepěstuje filozofie, humanitní vědy jsou brány jako směšný luxus, právo degradovalo na technologii užívání moci zákonů a nižší školy začínají pokládat za úspěch, dokáží-li mládež naučit číst a psát. Popularizace vědy, která dokonce i za komunismu měla vysokou úroveň, spadla do postmoderního guláše “zajímavostí” a “záhad” vedle zpráv o příletu UFO. Namísto solidních znalostí světa nastupují ideologie, zcela otevřeně se propaguje kreacionismus, astrologie, rasismus, esoterické fantazie, bulvár.  Internetové komentáře včetně vulgárních diskusních fór, televizní zpravodajství a politická propaganda jsou základními zdroji veřejně sdílených informací. Mění se celé paradigma - nevím, jestli chci tomuto Brave New World rozumět a jestli se na něm chci podílet.
—————

Poznámka:

Systém registrace do diskusí na iDNES, který zahrnuje jakési sběratelství "dukátů" a složité vyplňování formulářů, je na mne moc komplikovaný a nemám čas a chuť se jím zabývat. Proto do diskusí nemám přístup a nemohu odpovídat na vaše příspěvky. A protože nemohu odpovídat na příspěvky, diskuse ani nečtu. Ale povídejte si tady mezi sebou, jak chcete.

----------------------------------------------------------------------