Hlava 22 českého vysokého školství
Na jedné straně akreditační komise tlačí na vyšší počet docentů a profesorů, kteří jediní mohou garantovat obory, na druhé straně je zde citelná tendence, aby samy vysoké školy neumožnily profesní růst svých zaměstnanců.
Je to záměrně zacyklený problém, který již nyní vede k rozkladu vysokého školství. Převážně humanitní obory leckde drží několik přestárlých profesorů, a to se týká i velmi prestižních oborů pěstujících tradiční a kvalitní vědu s dlouhou tradicí. V příštích několika letech tyto obory v Čechách zaniknou.
Samy vysoké školy by si měly vychovávat mladé docenty a profesory, odmyslíme-li si ale malou motivaci, proč by se měl vědec o takové posty ucházet, neboť tyto posty znamenají mnoho úřednické práce navíc za nicotnou odměnu, univerzity ani nemají zájem o profesní růst svých vědeckých a pedagogických zaměstnanců. Již habilitovaní zaměstnanci se mnohdy obávají konkurence, nebo jsou již prostě příliš unavení a rezignovaní, a proto výuku mnohdy garantují lidé s tituly získanými ještě za komunismu, kteří si na svůj dvorek mladé kolegy prostě nepustí. Se stálými obavami se pak jen čeká na nezadržitený konec pracoviště v případě penzionování, nemoci, či smrti garanta. Jindy není ochota podpořit ani sousední pracoviště na jedné fakultě a habilitační řízení je zakonzervováno pouze pro úzký okruh vlastních kolegů, byť ti je často ani nevyužívají.
Jistou roli hraje i vzájemná konkurence a nevraživost mezi různými vysokými školami, která vždy vzrůstá při snížení rozpočtu a zvýšení tlaku státu na zrušení škol. Například pražské fakulty zásadně neudělují habilitace vědeckým pracovníkům z takzvaných “venkovských univerzit.” Nikoliv proto, že by byli méně kvalitní, většinou jde tak jako tak o absolventy oněch pražských fakult, ale z obav o dělení rozpočtového koláče a z tolik kritizovaného, ale bohužel krutě reálného “pragocentrismu.” Pro tyto byrokraty spíše než vědce je cokoliv za hranicemi Prahy nepodstatné a nehodné podpory.
Vina ale není pouze na managementu vysokých škol, jde o naplňování většího záměru. Vzdělanost nejen v České republice, ale v celé Evropě bude a již je snížena, společnost se mění a její hodnoty také. Prakticky se již nepěstuje filozofie, humanitní vědy jsou brány jako směšný luxus, právo degradovalo na technologii užívání moci zákonů a nižší školy začínají pokládat za úspěch, dokáží-li mládež naučit číst a psát. Popularizace vědy, která dokonce i za komunismu měla vysokou úroveň, spadla do postmoderního guláše “zajímavostí” a “záhad” vedle zpráv o příletu UFO. Namísto solidních znalostí světa nastupují ideologie, zcela otevřeně se propaguje kreacionismus, astrologie, rasismus, esoterické fantazie, bulvár. Internetové komentáře včetně vulgárních diskusních fór, televizní zpravodajství a politická propaganda jsou základními zdroji veřejně sdílených informací. Mění se celé paradigma - nevím, jestli chci tomuto Brave New World rozumět a jestli se na něm chci podílet.
—————
Poznámka:
Systém registrace do diskusí na iDNES, který zahrnuje jakési sběratelství "dukátů" a složité vyplňování formulářů, je na mne moc komplikovaný a nemám čas a chuť se jím zabývat. Proto do diskusí nemám přístup a nemohu odpovídat na vaše příspěvky. A protože nemohu odpovídat na příspěvky, diskuse ani nečtu. Ale povídejte si tady mezi sebou, jak chcete.
----------------------------------------------------------------------
Věra Tydlitátová
První dáma české literatury
Dnes si připomínáme dvě stě let od narození Boženy Němcové. Kdo by neznal její pohádky, nebo Babičku? Veřejnoprávní média přinášejí řadu výborných dokumentů a adaptací jejích děl.
Věra Tydlitátová
O luskounech a jiných čínských masakrech
Když mi bylo dvanáct let, jeli jsme se školou na zájezd do Zoo ve Dvoře Králové na tehdy relativně nové safari.
Věra Tydlitátová
Hej, Slované...
Nic proti Slovanům, Germánům, Keltům atd., ale tohle všechno je haraburdí romatismu počátku 19. století.
Věra Tydlitátová
Belšasarova hostina na pražském Hradě
Prorok Daniel je postava, která ukazuje, jaký poměr má mít člověk ke zpupné moci. Píše se o něm, že se odmítl poklonit mocným. Bylo to dávno, pradávno, ale co se změnilo?
Věra Tydlitátová
Národní smrádek
Můj dědeček Karel byl italský legionář. Narodil se roku 1895 za císaře pána. On i jeho bratři měli ještě jména po členech císařského domu, protože, co naplat, císař František Josef byl mezi lidem dosti oblíben.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
VIDEO: Jak vidí EU maturanti? Do Unie se už narodili, cení si cestování
Česko ve středu slaví dvacáté výročí vstupu do Evropské unie. Redakce iDNES.cz při této...
Ukrajina zasáhla další ruskou rafinérii, okupační armáda zabíjela v Oděse
Sledujeme online Ruská protivzdušná obrana v noci na středu sestřelila šest dronů nad čtyřmi regiony, informovalo...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvaceti požárů, u dalších pak zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
Policie v Tbilisi nasadila proti davu plyn i vodní dělo, zadržela 63 lidí
Gruzínská policie a demonstranti se v úterý večer střetli v Tbilisi u sídla parlamentu, který v...