V posledních dnech nemáme mnoho důvodů ke smíchu. Ruská anexe Gruzie založená na chatrné zámince ochrany zájmů Osetinců, ve skutečnosti Rusů nasáčkovaných do osetijské oblasti, štěkot proruské kolony v Čechách, ušmudlané olympijské hry, bezradnost a bezbarvost naší politiky: odkládání řešení problémů doma a uvolňování prostoru bezpráví, navenek pak taktika mrtvého brouka. Někteří naši politici jsou čestnou výjimkou a nemlčí. Je jich málo.
Blogosféra nyní žije mimo jiného také událostmi v Gruzii. Otřesný konflikt na Kavkaze zastínil i všelijaké nechutnosti spojené s čínskou všelidskou sportovní slavností. Zdá se, že se částečně štěpí české veřejné mínění, prosovětská výchova trvající čtyřicet let nemohla nepoznamenat myšlení alespoň dvou generací. Je překvapivé, jak mnoho je zde naivků hltajících lži putinovské propagandy. Naštěstí je většina blogerů normálních a neobhajuje okupaci malé kavkazské země ruským vojenským molochem. Objevila se řada článků, které celou situaci buď vážně analyzují, nebo různým způsobem glosují. Vzhledem k tomu, že se blíží jedno zcela konkrétní výročí (také nic veselého), analogie se přímo nabízejí. Je to možná trochu laciné, ale Rusko si naběhlo na srovnávání samo. Zde je několik článků týkajících se bojů v Gruzii, nejsou zdaleka všechny a další se píší:
Libor Havlík: Ruský medvěd vytáhl drápy
Martin Kulhánek: Jedna malá země
Jedna malá země - rozřešení hádanky
Paroubek reaguje na situaci v Gruzii
Daniel Řehák: Co ruská elita nikdy neudělá
Richard Sequens: Olympiáda ne-olympiáda, už se tam melou!
Gruzie není volební téma, stanovisek se nedočkáme
František Kostlán: Gruzie: ruské KGBáky opět obhajují zrádci
Rudolf Polanecký: Co jednou Rusko uchvátí...
Osetie není Kosovo!
Pavel Bárta: Maďarsko, ČSSR, Gruzie, …
Takže hledám něco, čemu bychom se mohli zasmát. Humor našich kritiků a oponentů je většinou ubohý, založený na antisemitských a vůbec rasistických narážkách, kterým ani většinou nerozumím, protože nemám tu patřičnou nazi průpravu. Humor je vůbec vzácným zbožím a tito lidé jím nikdy příliš neoplývali, domnívají se, že urážení druhých je ta pravá psina. Škoda, občas bychom se mohli zasmát společně. Prostě tristní doba...
Jako osvěžení působí fotomontáž uveřejněná na webu Národní strany, má to být žertovný komentář k mým a Kostlánovým komentářům ke Gruzii. Uvádím ji zde, jednak abyste se taky trochu zasmáli, jednak jako ukázku toho, jak tato seriózní pravicová (neofašistická) strana přistupuje k problémům. Je zřejmé, že tito vlastenci stojí pevně a nerozborně za Sov... pardon: za Ruskem. A dávají to najevo svým charakteristickým způsobem. Nemyslete, je to sympatické, rozhodně lepší než plané sliby, co všechno tito bambulové se svými udatnými gardami vyřeší. Nevyřeší vůbec nic, ale aspoň se všichni srdečně zasmějeme. A to v dnešním světě není málo, věřte mi. Volte paní Edelmannovou, bude aspoň veselo!
Fotomontáž z oficiálních agitačních materiálů Národní strany. Článek se jmenuje: V řadách gruzínských komand i „Češi-nečeši"
