I nadávky mají své osudy. Ve středověku slovo děvka znamenalo prostě dívku, holku, mladou ženu, ba někdy i pannu ctnou. Dnes? Marně mluvit. Všichni víme, jak toto malebné slovo kleslo až na periférii. Nejinak je tomu s osudy slov i nyní, kdy je náš jazyk vystaven výzvám neobyčejným, výzvám postmoderny, kosmického věku, řeči anglické a realitě střetu civilizací vůbec.
Tak s pobavením zaznamenávám, že i slova jako humanista, demokrat, multikulturalismus nebo liberál jsou ošklivé výrazy nevhodné pro dětské uši a noblesní salóny. Jak se tak dívám, zvláště slovo demokratka je poslední dobou často k vidění ve spojení s mým jménem a má být asi dehonestující. Jelikož jsem ze staré školy, nějak mě to neuráží. Ani slovo humanistka mě neuráží. Asi by mělo, míněno je to nepěkně. Chce se tím říct, že neuznávám nadřazenost bílé rasy, českého národa, jistých politických stran nebo hnutí, která milují slovo „národní“ a vůbec jsem ignorantka ve věcech společnosti. Žijíc ve věži ze slonoviny nevím, že všichni cikáni kradou. Majíc vysokoškolské tituly, jsem vzdálena starostem prostých, obyčejných, zdravě uvažujících, pracujících a vůbec tak nějak normálních lidí. Uznávajíc hodnotu každé lidské bytosti jsem nemoderní, hloupá, naivní, podle některých dokonce přivádím zhoubu na evropskou civilizaci.
Nu, lichotí mi docela, že já sama jsem schopna zničit civilizaci, kterou nezničily ani dvě světové války a pár totalit, ale člověk má, jak známo, velké možnosti, jen si je umět uvědomit a využít. Připočtu-li k těmto skrytým talentům ještě své napojení na všelijaká světová spiknutí, ledacos by se podařit mohlo. Třebas rozčochtat České dráhy, ty už mě štvou dlouho, neboť vlaky mívají zpoždění a někdy ani nejedou. Nebo pošta – což ji také rozvrátit? Jednou mi ztratili dopis. Milostný. Školství a zdravotnictví už rozvrátit nestihnu, předešli mě jiní. Škoda, pro spiklence by to byl docela prestižní rozvrat.
A máme tady ještě ten multikulturalismus. To v newspeaku znamená, že dychtím zapálit každé auto v dohledu, infikovat naše děti exotickými chorobami a míchat rasy. Ty exotické choroby si budu muset nastudovat, ale i taková chřipka dovede nadělat paseku. Naštěstí pohlavní choroby si náš národ pěstuje sám docela přičinlivě a zcela dobrovolně už dlouho. Míchání ras je dlouhodobý úkol, soudruzi. Nevím sice, jak přesvědčit ty milióny lidí, aby souložili napříč svými kulturami, ale jako multikulti agentka bych se to přesvědčování už konečně naučit měla. Zapalování aut ponechám těm mladším, pro začátek bych mohla rozdávat laciné zapalovače.
Evropou obchází strašidla všeho druhu. Úzkostné vlastenky zacpávají dětičkám uši, zaslechnou-li slovo multikulti, demokrat nebo humanista. No fuj! Eané! Holohlaví mladíci očumují školu, ne aby dětičkám nabídli drogy, jako to dělali ještě nedávno, ale aby jim dali najevo, že je před každým multikultibubákem ochrání. Co na tom, že se těch nabouchaných strýčků dětičky bojí. Budou ochraňovány a basta fidli! To by tak hrálo, aby měl někdo námitky. Škoda že už jsou prázdniny, to hlídkování bylo tak fajn, zvlášť když ze dveří začaly vycházet ty větší školačky v letních šatech... Rasa v pořádku, všechno na svém místě a dobře viditelné, tenká trička, to se to panečku střeží… Slintající garda nastoupí zase v září.
Musím končit! Po chodníku utíká sousedovic pětiletý Stáníček a křičí: „Maminko, maminko! V parku je nějaký ošklivý multikulti!“
Obrázky: http://www.flickr.com/search/?q=multiculturalism&m=text
