Před dvaceti lety jsem stála s mnohými dalšími lidmi na Škroupově náměstí v Praze, manžel nesl na ramenou naši malou dceru a zažívali jsme slavnostní chvíli svobodného života. Ano, bylo to ještě téměř rok před takzvaným "sametem".
Valné zasedání OSN 10.12.1948
Lidé v davu se na sebe usmívali, někteří se tvářili poněkud euforicky, až omámeně, samozřejmě že mnozí z nich byli ve skutečnosti estébáci určení ke sledování situace a pohlídání podezřelých individuí z Charty 77 a vůbec disentu. Opozice proti bolševikovi v těch dnech již získala sebevědomí, měla za sebou několik demonstrací, dokonce nyní navštívil Prahu francouzský prezident Francois Mitterand a oficiálně se setkal s Václavem Havlem a jinými disidenty. Od slavného Pražského jara uběhlo dvacet let a nikoho ani nenapadlo, že oním očekávaným zlomem bude 17. listopad a spontánní pochod studentů Prahou, nicméně všichni tušili, že dříve nebo později "to praskne".
Den lidských práv byl vyhlášen na počest přijetí Charty lidských práv na třetím zasedání Valného shromáždění OSN 10. prosince 1948, kdy ještě byly v živé paměti hrůzy války, a ve svobodném světě to byl normální pamětní den. My jsme o něm téměř nevěděli, bolševik o lidských právech nechtěl ani slyšet a poprvé jsme slavili toto výročí právě tehdy na sklonku komunistické éry na Škroupově náměstí. Byli jsme plni nadějí a očekávání v atmosféře, kdy v Sovětském svazu probíhala nesmělá reforma zvaná perestrojka a kdy naši "čelní představitelé" předstírali, že se nic neděje, a drželi se svých bolševických a normalizačních dogmat jako lejno košile. My jsem si tehdy vybojovali malé vítězství v podobě první povolené demonstrace.
Co s tím ale dneska? Co znamenají lidská práva? Všeobecná deklarace lidských práv již není tajně opisovaným spiskem, můžeme ji přečíst na internetu, vyšla mnohokrát tiskem, dokonce byla v podobě animovaného filmu odvysílána Českou televizí. Přesto je podobná mnoha jiným dokumentům, tak krásným, že nemohou být naplněny. I v jednadvacátém století je téměř nemožné dodržet všechny její články, a to i v nejvyspělejších a bohatých zemích, natož tam, kde vládne chudoba a různé formy diskriminace. Navíc i Deklarace bývá někdy zneužívána a manipulována různými politickými tlaky a ani zdaleka se neměří všem zemím stejným metrem. Vymahatelnost lidských práv je dosud nicotná, jde jen o morální apel. Nicméně míra dodržení jejích jednotlivých článků je měřítkem kulturnosti a civilizovanosti každého státu a společnosti.
Myslíte, že Česká republika patří mezi civilizované a kulturní země? V tomto případě ponechám diskusi otevřenou a dám příležitost všem, kdo by chtěli o lidských právech diskutovat. Ať se tedy veřejně a nezakrytě vyjeví, jak na tom jsme...
VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV
