Nejstaršími obyvateli Irska samozřejmě nebyli Kelti, ale dávní lovci, kteří osídlili ostrov asi před šesti tisíci lety. Po nich přišli lidé megalitické kultury, po nichž nacházíme monumentální kamenné hrobky a dolmeny. Keltské kmeny přišly do Irska v pátém století před Kristem. Vytvořili zde vlastní bohatou kulturu, která nenásilně vplynula do nových proudů křesťanské Evropy a prokázala neobyčejnou životaschopnost.Nejen že odolala kontinentálním vlivům, ale měla tolik vitality, že expandovala po celém civilizovaném světě, dokonce prostřednictvím prvních křesťanských misií i do našich zemí.
Gallariova oratorTydlitátová
V tradiční keltské společnosti měla důležitou úlohu rodina a rodinné klany. Významnou roli zde hrály ženy, které se těšily skutečné rovnoprávnosti s muži. Mohly dosáhnout vysokého vzdělání, vlastnit majetek, rozvádět se a zastávat jakoukoli roli v komunitě. Na vzdělání se kladl velký důraz a velmi bylo ceněno umění básnické. V roce 432 přišel do Irska svatý Patrik a díky své výřečnosti, mírnému vystupování a diplomatickým schopnostem brzy obrátil všechny ostrovany k nové víře. Centry náboženského života, ale i vzdělanosti byly kláštery, v nichž mniši vytvářeli bohatě zdobené knihy, skládali poezii a věnovali se vzdělání. Irští mniši se rozcházeli po celé Evropě, aby šířili novou víru mezi pohanské kmeny. Stavěli typické kamenné kostelíky s pravoúhlým kněžištěm, jejichž pozůstatky můžeme nalézt také ve Střední Evropě.
Portál kostela v Kilmalkedaru
Nezdolní Keltové museli během svých pohnutých dějin postupně čelit vpádům Vikingů, jejichž lehké dlouhé lodě přivezly první obyvatele Dublinu, normanským vládcům Anglie, kteří vládli v Irsku až do kruté porážky v roce 1270, a nevítanému zájmu Tudorovců. Každý odpor Irů byl krutě potlačen a Angličané vedeni Oliverem Cromwellem ve snaze zlomit tvrdošíjného irského ducha zkonfiskovali místním obyvatelům půdu. Starý jazyk byl zakázán a během sta let téměř vymizel. Náboženské spory jen přilévaly oleje do ohně. Irové si nikdy nenechali vnutit zásady reformace, které pro ně byly vždy spojeny s anglickou tyranií. Také díky tomu jsou dnes Irové přesvědčenými katolíky.
Limerick
Teprve 19. a 20. století znamenalo pro irský národ národní a politické obrození. Každý krok k navrácení půdy, získání náboženské rovnoprávnosti a vzdělání i k obnově původního jazyka a politické nezávislosti však znamenal urputný zápas. Válka s Anglií skončila v roce 1922 vznikem samostatného irského státu. V roce 1949 bylo Irsko vyhlášeno republikou. Cesta k modernímu Irsku však byla dlouhá, země byla chudá, prakticky vylidněná po mnoha emigračních vlnách, hospodářství stálo na zemědělství. V roce 1993 byla zvolena presidentkou Mary Robinson, která mimo jiné masivně podpořila vzdělání, což je jednou z více příčin dnešní neobyčejné prosperity Irska. Pro nás by to mohlo být vzorem, pokud by ovšem naši politikové chtěli pohlížet k tak vzdálené zemi na kraji světa.
