Cesta do Damašku 6 – Dobrou chuť!

V současnosti se moje oči upírají k Sýrii. Mám tam přátele, navštívila jsem tu zemi před dvěma roky. Z mnoha míst, kde jsme pobývala, nezůstal dnes kámen na kameni. Tyto texty jsou vzpomínkou na mír.

Co se týká kultury stolování, bohatosti chutí, zdravé skladby potravy a dostupnosti surovin je arabský svět stejně jako celá středomořská kultura na světové špičce.

Každý, kdo se vrátil z vlídných končin Mediteránu, vypráví o úžasných zeleninových hodech, o olivovém oleji, křehkém jehněčím a rybách, o ovoci, medu a pestré škále pečiva. Pravda je, že nám tam někdy chybí tmavý chléb, ale na různé podoby bílého chleba si zvykneme snadno, protože jeho jemná chuť je nejlepším doplňkem kulinářského ohňostroje, který skýtají domácí zdroje – zahrady, ovocné sady, pole, moře, sluníčko a lidská péče.

Především je jídlo obřad, samozřejmě všude existuje cosi jako fast food, ale ten spočívá v tom, že si člověk koupí u stánku něco dost sytého a voňavého (nedoporučuji zkoušet to s cukrovinkami, pro Evropana mohou být téměř smrtelné, minimálně vám vytahají plomby, ale například čerstvě mixované ovocné kokteily jsou božské), rozvalí se pod nejbližší olivu nebo do stínu obchůdku s hovorným majitelem, který vás ještě pozve na čaj, a při jídle slastně odpočívá tak dlouho, dokud jej lenošení neomrzí.

Správnější je ale si k jídlu sednout, restaurací a jídelen je zde spousta od luxusních až po ty vpravdě lidové. Všechny podávají výborná a bohatá jídla. Zvykem je nejprve nanosit na stůl plno malých mističek a talířků s různými pochoutkami, teprve pak se servíruje hlavní jídlo. Nezkušený cestovatel na něj po různém ochutnávání a mlsání již nemá prostor a jen lituje. Mezi tyto předkrmy patří na prvním místě různá zelenina, nakládané okurky rychlokvašky nebo papričky, rajčata, sekaná petrželka, saláty, vynikající sýr, luštěniny, olivy, houby, jogurtové zálivky, omáčky, koření, bylinky a pak pověstné speciality chumus a tehina. Také se někdy namáčí chléb do olivového oleje a pak do směsi koření, nebo do medu či marmelády.

Mezi hlavní jídla patří různě upravená masa, vepřové samozřejmě nikoliv, ale když víte kam jít, dostanete třebas i velbloudí šiškebab. Oblíbená je plněná zelenina: cukety, zelné nebo vinné listy, lilky. K takové úpravě stačí málo masa, a to je důležité, protože v Sýrii je maso dost drahé na rozdíl od ovoce a zeleniny. Maso se různě dochucuje petrželkou, bylinkami, zázvorem a kdovíjakým kořením. Základem jídla je chléb. U nás je znám takzvaný libanonský chléb, což jsou placky, které mají dutinu vhodnou k plnění. Není špatný, ale pšeničný syrský chléb je nejen větší, ale hlavně úplně tenký a tak ohebný, že by z něj bylo možné ušít košili. Lze do něj cokoliv balit jako do papíru, lze jej použít jako talíř i jako lžíci. Trhá se na kusy, do malého útržku uchopíte vybrané sousto, případně zhotovíte malý kornoutek a naberete omáčku. Sousto pak sníte i s chlebem, takže nemáte starosti s příborem a navíc chléb tvoří s pokrmy skvostný chuťový akord. Není to obtížné a naučíte se to okamžitě, i když vám v restauraci jakožto cizinci dají i normální příbor.

Stolování v rodině je stejně bohaté, u našich hostitelů se jen jednou sedělo u velkého stolu, častěji se přinesl menší stůl do salónu a po jídle se odnesl, na stole se také objeví neuvěřitelné množství mističek a talířků se vším, co dům dá. Například i šťouchané brambory okořeněné bylinkami a tehinou, ovčí sýr nebo domácí zavařenina. Po jídle se pije nezbytný čaj, stoluje se dlouho a při přátelském povídání, chleba se trhá mezi spolustolovníky a ruce se setkávají v miskách. Jediným příborem je nůž, stačí jeden na stole, pro případ že by bylo třeba rozkrojit třebas hroudu ovčího sýra. Hlavní jsou tři jídla jako u nás, ale večeří se později, takže v mezičase se podávají třebas oříšky, dýňová semínka, pistácie a jiná pokušení. A samozřejmě sladký čaj, s jehož energetickým nábojem vydržíte až do pozdní večeře.

Složení jídla je jistě zdravé, ale zdaleka není moc dietní, porce jsou veliké a v poslední době se prý používá i více másla než dříve, takže Syřané mají stejné problémy s linií jako Češi. Množství cukru, který jsou ochotní zkonzumovat, je také alarmující. Kdybychom však chtěli žít opravdu zdravě, nebyl by to v těchto končinách vůbec žádný problém. Zelenina, ovoce a libová masa jsou základem arabské kuchyně a nezdravým jídlům se lze vyhnout. Znamená to ale také přijmout zdejší zvyk, který se uplatňuje hlavně v restauracích a který nám někdy drásá nervy – spousta jídla se na stole nechá a pak se vyhazuje, prostě nelze sníst všechno, co je na stůl přineseno.

Tak dobrou chuť!

———–

Foto autorka:

1. Restaurace v Damašku

2. Tatáž restaurace, chodí sem i turisté

3. Koření, vůně z celého světa

4. Cukroví všech barev

5. Lidová jídelna, zde servírují i velblouda

6. Cukrárna v Damašku

———————–

----