Křeček a právo sodomské

Ve středu 19. února složil Stanislav Křeček slib veřejného ochránce práv do rukou xenofobního extrémisty Tomia Okamury, který je známý svým štítivým poměrem k pravdě a je z vůle českých mafiánů místopředsedou Poslanecké sněmovny.

Původně měl být tento slib složen do rukou jiného výtečníka, agenta StB s krycím jménem Falmer, ten však byl odvezen do nemocnice s podezřením na infarkt. Ve výsledku je to lhostejné, jde jen o symbolické vyjádření hanby, do níž se propadla česká společnost.

Kdo slyšel arogantní poštěkávání nerudného starce tváří tvář člence Rady vlády pro sexuální menšiny Džamile Stehlíkové ve vysílání Českého rozhlasu, musel pochopit, jaká hra se zde hraje, i kdyby předtím zastával sebesmířlivější postoj. Stanislav Křeček dal mnohokrát najevo, že ochrana slabších není jeho šálkem čaje, bude do roztrhání těla pomáhat mocným proti drzým nárokům utiskovaných.

Mí čtenáři vědí, že se ráda obracím na příklady a metafory z oblasti, která je mým profesním oborem. Protože nemám moc chuti rozebírat příčiny a možné důsledky destrukce právního státu, k níž máme našlápnuto, a ani nedisponuji politologickým vzděláním, uchýlím se opět k historii. Jak zpívali Voskovec s Werichem: „Čtěte Bibli, tam to všechno je.“ Tak je to, protože lidé ani společenství se tak moc nemění.

Konzervativní spektrum společnosti, nejen té české, od pravicových stran a extrémistických spolků po některé skupiny v církvích a náboženských společenstvích mají velký problém s jednou konkrétní menšinou, v níž vidí projev úpadku zejména západní a liberální civilizace. Nenávist vůči homosexuálním spoluobčanům zaměňují tito radikálové za konzervativní či křesťanské hodnoty. Homosexuální orientace je často zaměňována za „sodomii“, hřích sodomský, tedy za zločin, který vedl k božímu vyhlazení hříšných měst Sodomy a Gomory. Tento příběh mají zmíněné skupiny ve zvláštní oblibě, neboť jim dodává zdání nejvyšší legitimity.

Ano, tradiční výklad příběhu zkázy města předpokládá, že hlavním hříchem sodomských občanů byly neobvyklé sexuální praktiky. Nezastírejme si, že o sexuálním násilí se ve známém příběhu opravdu píše. Nicméně v Sodomě nejde o sexualitu. Sodoma jako archetypální hříšné místo a zvrhlá společnost se vyznačovala bohatstvím, prosperitou a sebezahleděností, spokojeností se sebou a hrdostí na vlastní vyspělou civilizaci. V Sodomě neměli rádi příchozí, cizince nenáviděli a snažili se je okrást, znásilnit nebo zabít. To byl smrtelný hřích, neboť pohostinnost byla prvním božím zákonem.

Jedním z přistěhovalců byl i Abrahámův synovec Lot. Na rozdíl od mnoha jiných příchozích se dokázal asimilovat a usadit v Sodomě, kde se dokonce stal jedním ze soudců. Byl však nenáviděn a čelil neustálému podezření. Když k němu jednoho dne přišli hosté, sodomští „vlastenci“ se srotili, žádali jejich vydání a chtěli je znásilnit, nejspíš i zavraždit. To není homosexuální láska, to je snaha ponížit příchozího a zbavit se ho se sadistickou brutalitou navždy. Když se Lot pokusil chránit své hosty podle starověkého práva, totiž i za cenu ublížení členům své rodiny, sodomská chátra se rozběsnila: „Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.“ (Genesis 19,9)

Hřích sodomských rozhodně není záležitostí erotické intimity, je to brutální násilí vůči ženám, mužům, hostům, přistěhovalcům a slabším či chudým spoluobčanům, my bychom řekli menšinám. Jistě, strach z neznámého a nenávist vůči všemu cizímu je vrozeným, pudovým pocitem, přítomným ve všech společnostech. Hříchem se však stává, pokud se stane součástí „právního“ řádu dané společnosti a v celém městě se nenajde ani deset statečných, kdo se zvůli mocných postaví. Město, v němž snaha ponížit, vyhnat nebo zabít příchozí a hosty, vysmívat se vlastním utiskovaným a okrádat chudé, je hodno zkázy.

Pohled na dnešní českou společnost je sice neveselý, zvláště pokud vyhlédneme ze své sociální bubliny a čteme nechutné výpady „slušných“ spoluobčanů na adresu těch nejslabších, nebo prostě jiných, to vše je ale pořád přirozené a zvládnutelné. Skutečný problém nastává, když tyto deviantní postoje začne veřejně zaujímat právník, ještě horší je, když tento právník vstoupí do významné funkce, kde by měl bránit institucionálnímu násilí.

V Babylónském Talmudu najdeme přesný popis právní deviace ve městě propadlém zkáze: „V Sodomě byli čtyři soudci. Pokud někdo napadl sousedovu manželku a poranil ji, řekli jejímu manželovi: „Dej ji násilníkovi, ať ji pro tebe obtěžká.“ Když někdo uřízl ucho osla svého souseda, nařídili mu: „Dej mu svého osla, dokud mu ucho znovu nenaroste.“ Když někdo zranil svého souseda, řekli oběti: „ Zaplať mu za to, že ti pustil žilou.“ (Sanhedrin 109b)

V traktátu se dále píše, že když přišel do Sodomy chudák, sodomští mu z žertu dávali označené peníze, za které mu pak nikdo nechtěl prodat jídlo. Když ubožák ve městě zahynul hladem, sodomští si své almužny vzali zpět. Když by některý občan pozval cizince ke stolu, mělo mu být ze trest zabaveno roucho. Jedno děvče se smilovalo nad chudákem a tajně mu dalo chléb, který schovalo do džbánu. Sodomští dívku za trest pomazali medem a nechali ji ubodat včelami. Právě tento zločin označil Rav Juda za onen rozhodující hřích, pro nějž byla Sodoma spálena.

Můžeme si zničení Sodomy vykládat mnoha způsoby, ale jisté je, že společnost, která vyprázdní své právní vědomí a rozloží řád natolik, že již nejde o spravedlnost a o ochranu chudých a slabých, je na cestě k zániku. Jmenování Stanislava Křečka, jistě prýdemokratůmnatruc, je jen kapičkou v moři podobných příznakůzahníváníspravedlnosti a soucituv České republice. NapříkladZemanovateze, že by dáma, jejíž dědeček byl lživě dehonestován, měla platit jakousi výchovnou pokutu, spadá do kategorie sodomského práva.

A ještě jedno varování, laskaví čtenáři snad prominou.Opravdu spravedlivý a statečný člověkSvatopluk Karásek zpíval o zkáze Sodomytoto:

„Vždyť hrstka bláznů nakazí celý město
pár statečných spasí město v dobách zlých.

Nenašel Bůh těch potřebnejch deset
Města se vzdal, život z něj odvolal.

I v tomto městě hledá Bůh alespoň těch deset
Nenajde-li, pak je všechno v prdeli.“