Bylo mi necelých deset let a moje dětství skončilo

Před pár dny mi nečekaně zavolal redaktor z plzeňské mutace MF Dnes a jestli bych prý nenapsala několik řádků o své vzpomínce na srpen 1968. Namítla jsem, že jsem byla malá a mám jen dětské vzpomínky. Ale všechno se mi velice živě vybavilo a já to napsala.

Plzeň, naměstí Republiky 1968

Na srpen 68 si pamatuji velice přesně, přestože mi bylo necelých deset let. Pár dní před okupací jsem byla s rodiči na prázdninách, byla to jedna z mála našich velkých společných dovolených u moře a zrovna jsme byli v Soči.

Zbytek prázdnin jsme pak trávili u dědečka v Rokycanech, spala jsem na gauči. Vím, že mě jednou probudil velký rámus a nad sousedovým domem, který jsem viděla z okna, přelétávala zvláštní letadla. Nikdy předtím jsem neviděla stíhačky s trojúhelníkovou siluetou. Bylo ještě šero, přesto jsem byla v pokoji sama, naši někam odešli. Pak ke mně do pokoje vstoupil dědeček, poprvé v životě jsem ho viděla plakat. Za ním přišli i rodiče a řekli mi, že naše země je okupovaná Ruskem, já jsem myslela, že je to válka.

Když se rozednilo, začali se lidé z ulice scházet před domy a sdělovali si noviny, my děti jsme měli přísně zakázáno chodit ke státní silnici, ale i z dálky jsme viděly kolonu tanků, která jela na Plzeň. Měla jsem pejska Ťapku, celý den jsem ho objímala, myslela jsem, že se mu něco stane. Brzy jsme se dověděli, kteří sousedé v té noci hlasitě oslavovali, byli to komunisti.

Dospělí o nás měli pořád strach, vyprávěly si různé horory a historky, kdekdo vykládal fantastické věci, pořád se poslouchalo rádio, mluvilo se o Dubčekovi. Z nebe padaly letáky psané velmi špatnou češtinou, dělali jsme si z nich ohníčky. Hodně lidí si tehdy ještě pamatovalo nacismus a válku a očekávalo stejné hrůzy, možná i tu válku. Mnozí nakupovali zásoby, brzy ale byly obchody prázdné, lidé se zbavovali různých písemností.

Když začala škola, měli jsme nakreslit zážitky z prázdnin. Chtěla jsem nejdřív namalovat Černé moře a delfíny, ale nakonec jsme stejně všichni kreslili tanky. Brzy jsem museli vytrhávat stránky z čítanek, nikdo nám neřekl proč, všichni najednou lhali, rodiče, sousedé i naši učitelé, strach, nedůvěra a udavačství se rozlezly všude. Tehdy skončilo moje dětství.

-----------

Foto v perexu: Někteří školáci nevědí, co se v srpnu 1968 stalo. Emil Fafek, Kavárna Zdroj

Foto v textu: Tank na Numěstí republiky v Plzni. Archiv Deníku Zdroj

--------------------------------------------------