A budou lítat podprsenky

Pravil kdysi s úsměvem můj manžel, když se vrátil těsně po revoluci z Prahy, kde řečnil tehdy ještě dost málo známý elegán Václav Klaus.

Ženy prý vzdychaly a málem omdlívaly. Smála jsem se tomu, protože představa šílejících fanynek strhávajících si šaty v pětistupňovém sychravém dni byla legrační stejně tak jako předmět jejich vášně, sice tehdy ještě štíhlý a vcelku pohledný, ale přece jen postarší seladon suše vykládající o financích.

Ta revoluce byla nikoliv sametová, ale občas veselá a připomínala happening. Podprsenky sice k lítosti mého manžela vzduchem nelítaly a žádná se tedy neomotala kolem hlavy některého z řečníků, což by byl skeč hodný Monty Pythonů, ale i tak o komické situace nebyla nouze. Například o nějaký ten měsíc později, když kázal modrooký pološílený pan doktor, prskal, mával rukama a opile se kymácel, zatímco jeho svita povykovala šovinistická hesla pod transparentem se třemi archetypálními symboly ženského přirození. Moje kamarádka se tehdy smála tak, že málem potratila.

Kdeže ty veselé roky jsou, na českou kotlinu padla jakási zasmušilost, vzteklost a smrádek. Pánové z tribun zestárli a zhloupli, mnozí zmizeli a vystřídali je jiní, už vůbec ne tak veselí. Na bláznivého modrookého doktora už můžeme vzpomínat leda s nostalgií, jeho nástupci jsou mnohem ošklivější a nudnější. Jen ten šedý elegán s knírkem stále budí ženské vášně. Sice už ne na náměstích, ale podprsenky občas lítají virtuálně na internetu. Blogy a webové stránky plné nyjících postarších dam (inu nemládneme, jsou z nás už baby, co, drahé dámy?) udržují iluzi, že ten šedivý dědoušek je veliký idol a milovník. Myslím, že se už směje jenom paní Livie.

Je to komické, ale je to i smutné. Podprsenka letící na internetu nemá ten švih, je to většinou jen trapné vzdychání nějaké povadlé paninky, která kdysi četla červenou knihovnu o tom, jak chudá Anička s bohatým továrníkem štěstí došla. Kdybych se teď chtěla trochu pobavit, napsala bych tady velkými písmeny, že ten milý pán je už poněkud mimo a měl by jít raději do penze, a nechala bych otevřenou diskusi. A pak bych se smála, až by se tady vyrojily ty neukojené dámy a řvaly by, že na mne podají trestní oznámení, že mi vyškrábou oči a že mne vyzývají na souboj. Ale takovou zábavu zatím nepotřebuji, počkám si, až zase někdy bude v politice nějaký pěkný mladý mužský a půjdu se podívat, zdali vzduchem nepoletí nějaký ten něžný krajkový hadřík. Třebas se dočkám... Při příští revoluci.

--------------------------------