Žánrová pestrost Evy Tvrdé na 2. Letním knižním veletrhu v Ostravě

Kromě svých dřívějších próz Eva Tvrdá na knižním veletrhu v Ostravě uvede i svou poslední knihu – Viva la Revolución?. Pustila se do tématu, jež s předchozí tvorbou nemá nic společného. Ve dvou dějových linkách zachycuje život geologa, profesora Zamarského, který se jako absolvent vysoké školy stal hlavním geologem kubánského trustu na těžbu a výrobu niklu a vedle toho legendární příběh Che Guevary, bojovníka za socialistickou revoluci. Nejen pro čtenáře, ale také pro autorku bylo toto psaní něčím novým. Musela respektovat faktické informace a vycházet z reality, držet na uzdě svou fantazii a představy o vnitřním životě postav. 

Své otázky jsem směřovala především k této knize, zároveň mě ale také zajímalo, na čem autorka momentálně pracuje a na co se čtenáři mohou těšit. Eva Tvrdá rozhodně nezahálí. Píše najednou tři knihy. Jednou z nich jsou Andělé, tabulky a sny, soubor povídek ze současnosti. Dále se vrací ke své prvotině Dálka, respektive k hrdinům této novely, a oživuje klasický detektivní žánr. Největším překvapením je nejspíše to, že se Eva Tvrdá rozhodla pokračovat v knize Dědictví. V próze Pandořina skříňka se setkáme s vnučkou Agnes, Agátou, která je nucena vyrovnat se s minulostí své rodiny. Její příběh dokreslí tematicky podobné povídky. 

Mottem veletrhu jsou Knihy a cesty. Jaké knihy nejraději čtete, když jste na cestách a nejen na nich?

Na cesty se hodí malé čtivé knihy, které se vejdou i do kabelky. Při cestování mi dělávají často společnost Agatha Christie nebo Raymond Chandler. V poslední době louskám tyto autory i jako bilingvní literaturu, tyto bilingvní texty vycházejí právě v tom lehkém malém formátu, který je na cesty ideální. Nedávno jsem ovšem zapomněla ve vlaku mezi Prahou a Ostravou Zlaté rybičky od Chandlera, což mě mrzelo, jelikož jsem neměla dočteno, ale snad si chvíle s Chandlerem užil někdo další. Mimo cesty mám ráda pořádně tlusté knihy, nejlépe čtivé společenské romány se zajímavými postavami a napínavým dějem.

Kdy a jak přišel nápad napsat knihu, která je tematicky odlišná od vaší dosavadní tvorby?

Geolog profesor Zamarský mě požádal, zda bych nezpracovala některé z jeho zážitků. Pohyboval se ve druhé polovině dvacátého století jako expert po mnoha zemích Latinské Ameriky. Po prvním setkání, kdy mě informoval, kde všude byl a velmi barvitě mi vylíčil řadu bizarních situací, jsem si zvolila jeho kubánskou cestu. Asi mě zaujalo to, že se jako čerstvý absolvent stal hlavním geologem obrovského kubánského trustu na těžbu a výrobu niklu a taky to, že se osobně setkal s Che Guevarou, což je legendární postava se všemi rysy, které k tomu patří. Takže jsem si vymyslela dvě linie, jedna se týká zážitků mladého geologa a jedna vypravuje legendární příběh. Ta kniha je pro mě velmi zvláštní, protože mi dávala velmi málo manipulačního prostoru. Nemohla jsem si příliš vymýšlet, musela jsem respektovat ve zvýšené míře realitu. Moje postavy většinou vnitřně žijí život, který jim přisoudí moje fantazie, tady to nešlo. Musela jsem vnitřní život svých postav ochudit, abych se nedostala do konfliktu s realitou. Nejdůležitější myšlenkou se pro mě stala revoluce. Che Guevara celý svůj život podřídil socialistické revoluci, tedy ideálu, za který je nutné bojovat. Sledovala jsem Che Guevaru a kubánskou revoluci očima ženy z počátku 21. století, ženy poučené životem v tzv. reálném socialismu, takže jsem si velmi často kladla otázku, jaký má takový boj, jehož součástí byl i vyhrocený konflikt, v němž měly být použity jaderné zbraně, význam.

V dokumentu, který je součástí knihy, máme možnost vidět, že Ernesto Guevara je jako „zboží“ stále velmi oblíbený, existuje řada předmětů, na kterých je vyobrazen a které se dobře prodávají. Proč tomu tak je? Jsou všichni lidé, kteří ho propagují, znalci politické situace na Kubě? Lidé v sobě odjakživa mají touhu po změně, spravedlnosti, touhu bouřit se a revoltovat. Nejsou ale představy o Che Guevarovi do určité míry zkreslené a přehnané?

Obličej Che Guevary je pravděpodobně nejznámějším obličejem 20. století. Je zvláštní, že tato známost vznikla samovolně, zdola. Che Guevara byl v mnoha ohledech velmi nepohodlným člověkem, žádná vládní ani politická garnitura neměla zájem jeho myšlenky, natož pak portrét, propagovat. Byl to velmi asketický člověk, který odsuzoval kapitalismus a usiloval o jeho globální zničení, ale stejně příkře odsuzoval i sovětský socialismus. Přesto jeho portrét najdeme na mnoha předmětech denní potřeby po celém světě. Che Guevara pravděpodobně symbolizuje touhu po násilné změně, touhu po spravedlnosti i touhu bouřit se a revoltovat. Představy o Che Guevarovi jsou zkreslené a přehnané. Je to zřejmě dáno tím, že v Latinské Americe je součástí života velmi silná emoce. Che Guevara bývá oslavován jako hrdina a zároveň ve stejné zemi ve stejném čase je označován za ďábla. Je to paradox, který pomáhá silnému životu této legendy.

Postavy z vašich knih se často cítí osaměle, samota je jejich „věrná přítelkyně“. Pro Che Guevaru to kromě samoty byla také deprese, která ho doprovázela celý život a například při svém pobytu v Praze bojoval s tím, že revoluce zřejmě nepřinesla to, co očekával, přesto v ni stále věřil. Kde se v něm bralo tolik odhodlání a víry? V čem vás jeho příběh nejvíce fascinuje?

Mě osobně příběh Che Guevary nefascinuje, fascinuje mě ale to, co se s jeho příběhem stalo. Ten příběh nese všechny rysy legendy. Legenda je ale středověký žánr a počítá se čtenářem či posluchačem, který připouští nereálné situace a nereálné stavy a je ochoten brát je reálně. Avšak dnes? Kdy přísně rozlišujeme mezi realitou a fantazií? Komunismus po celé dvacáté století vnucoval lidem své hrdiny a hledal novodobé ikony, k nimž by lidé vzhlíželi. To se nepovedlo. V případě Che Guevary ale všechno funguje jinak. Mnoho lidí je v případě Che Guevary ochotno připustit mnoho nesmyslů jako důkaz nebo pravdu pro svůj obdivný nebo nenávistný postoj. A kupodivu v tom inteligence nehraje podstatnou roli. Che Guevara jako legenda, to mě fascinuje. Je ovšem paradoxní, že ve své knize jsem se snažila Ernesta Che Guevaru právě té legendárnosti zbavit a objevit realitu.

Pro Che Guevaru byly důležité také knihy. Staly se nedílnou součástí jeho života, přestože se s rodiči často stěhoval a nepotřeboval mnoho věcí, tak knihy pro něj byly nezbytné. Jak důležité jsou pro vás, co znamenají ve vašem životě?

Pro mě hrají knihy také klíčovou roli. Je v nich uloženo myšlení lidstva, od toho nejprimitivnějšího bulváru až po exkluzivní duchovní svět. Knihy jsou pro mě zdrojem poznání lidské zkušenosti.

Jednoduchá dějová linka, krátké a věcné dialogy, výstižné popisy nahrávají k filmovému ztvárnění knihy. Náklady na realizaci, byť i jen krátkého příběhu jsou nemalé, napadlo vás však někdy něco podobného? Myslím, že nejen tato kniha by mohla být zajímavým způsobem zpracována, také například příběhy z prózy Okna do pokoje nabízí řadu filmových možností.

Mě zatím nenapadlo nabízet své knihy ke zfilmování, ale velmi často to napadá moje čtenáře. Je to dáno asi mým způsobem vidění. Film je pro mě stejně důležitým druhem umění jako knihy, ovšem film jako umělecké dílo, výtvarné, slovesné a hudební zároveň. Takových filmů vzniká v posledních desetiletích velmi málo a je velmi těžké, skoro až nemožné, dostat se k nim. Já jsem však na takových filmech, které byly uměním, hlubokým a opravdovým, vyrostla. Tak se možná na ty svoje příběhy tak trochu filmově dívám, ale nemyslím si, že bych dokázala vyvinout úsilí k tomu, aby vznikl podle některé mé knihy film. Už řadu let vyvíjím úsilí především k tomu, abych psala a vydávala knihy, to je pro mě důležité. Co s mými knihami bude dál, to už na mně nezáleží, to už je v rukou těch, kteří se k nim dostanou a přečtou si je.

Jak vznikl nápad do knih na závěr zařadit fotografie, které dokreslují příběh a jsou jeho součástí? Kniha Viva la Revolución? není výjimkou. Fotografie zachycují život  profesora Zamarského, který se stal předobrazem postavy geologa Viktora.

Fotografie jako součást textu pramení asi z doby. Fotografie jsou snadno dostupné, snadno se šíří a staly se součástí naší doby, zřejmě proto jsou i součástí mých knih. Budu v tomto trendu zřejmě pokračovat – alespoň v to doufám.

Jak jsem již zmínila, osud Viktora vychází z reálných skutečností. Lze říci, že Viva la Revolución? je podrobným a pečlivým zachycením historických událostí na Kubě a také života pana Zamarského. Jak se vám psalo, když jste tentokrát vycházela z faktických informací, které jste literárně zpracovala?

Mé psaní bylo tentokrát zvláštní, byla jsem si vědomá toho, že musím fantazii držet na uzdě a vycházet striktně z faktů. Bylo to dost těžké, ale velmi zajímavé. Chci se k tomuto způsobu psaní ještě minimálně jednou vrátit.

Jakým směrem se ubírá vaše tvorba v poslední době? Na čem momentálně pracujete?

Právě teď prožívám zvláštní období, protože pracuji současně na třech knihách. Vždycky jsem měla rozpracovaných více knih, ale psala jsem jen jednu, ostatní byly ve fázi sběru informací, zápisů, tvoření postav a dějů. Teď píši naráz tři knihy. Je to velmi zajímavé a už několik měsíců se mi to daří, tak doufám, ž knihy všechny dokončím. Nejvíc asi potěším milovníky Dědictví, protože píši pokračování této knihy. Tvrdila jsem, že Dědictví II. nikdy nebude. U toho zůstávám. Kniha, která navazuje na Dědictví, má název Pandořina skříňka. Je známo, že v Pandořině skříňce byly ukryty věci, které považujeme za neštěstí, tedy násilí, nemoci, války a podobně. Pandora skříňku otevřela a pak se lekla a zase ji zavřela. Jenže na dně byla uložena naděje, proto je jí na světě tak málo. Ta špetka naděje mezi spoustou zla mě asi nejvíc zajímá. Hlavní příběh v této knize ponese Agáta, vnučka Agnes. Agáta objevuje minulost své rodiny a ta minulost je jí nepříjemná, až odporná. Přesto ji bude muset nějak přijmout. Příběh Agáty doplňují povídky, které také korespondují s povídkami z Dědictví. Moc bych si přála, aby moji čtenáři byli s touto knihou spokojení. Další kniha je tak trochu experiment, je to soubor povídek ze současnosti s názvem Andělé, tabulky a sny. Myslím si, že název vypovídá o podstatě: náš současný život určují tabulky, naštěstí nás ale chrání andělé a sny. No a tou třetí knihou je detektivka, oživuji v ní postavy ze své prvotiny, jsou jimi kapitán Starý a mladá policistka Nina. Tentokrát to ale nebude syrová novela, nýbrž klasická detektivka.

IRENA ŠODKOVÁ