Týden slezských měst 3: Romantika bez příkras

Nejsevernější část českého Slezska tvoří výběžek, který bývá různě nazýván. Někdy nese název jesenický, podle Jeseníku, který je v této oblasti nejznámější městem, ale v samotném výběžku Jeseník neleží.

Výběžek se ale objevuje i pod názvem javornický, podle nejsevernějšího města výběžku, Javorníku. Nejčastěji se však setkáme s pojmem vidnavský výběžek, který je spojen s městem Vidnavou.

To, že se tak malé území objevuje pod třemi názvy, svědčí o tom, že tento kraj je tak trochu zapomenutý.

Vidnavský výběžek je nejníže položenou částí Jesenicka. Vhodné podmínky pro zemědělství sem lákaly osídlence od pradávna a nejoblíbenější lokalitou byla právě Vidnava.

Město Vidnava bylo založeno jako kolonizační jednotka vratislavským biskupem již ve 13. století, avšak v roce 1428 bylo toto město naprosto zničeno husity a nikomu se nepodařilo přesvědčit obyvatele, kteří uprchli do okolních vsí, aby město obnovili. Území bývalé Vidnavy zůstalo pusté. Po třiceti letech došlo k pokusu město oživit, avšak zanedlouho poté bylo těžce poničeno vojsky krále Jiřího z Poděbrad.

Nový rozvoj Vidnava zažila až v 16. století, ale v té době již městu konkurovala města z okolí, především Javorník a Zlaté Hory.

Těžkou ránu dostalo město v roce 1742, kdy po prohraných válkách přišlo Rakousko o významnou část Slezska, a Vidnava se ocitla na prusko-rakouské hranici. Toto postavení ji výrazně znevýhodnilo. Vidnavský výběžek přišel o všechny vazby. Vidnava se však stala centrem této oblasti, později sídlem soudního okresu, a tak se z ní stalo nejvýznamnější město výběžku.

Ve vidnavském výběžku však nalezneme další dvě města, Javorník a Žulovou.

Tato města mají společné to, že vznikla jako podhradí.

Hrad nad Javorníkem byl také v roce 1428 dobyt husitským vojskem, navíc byl husity obsazen. Nakonec musel být hrad vykoupen, samozřejmě vratislavským biskupstvím, nejvýznamnějším feudálem v oblasti. Jedním z prvních opatření po vykoupení bylo zboření hradeb, protože tady panovala obava z nového opevnění případného nepřítele. Hrad byl pak v 16. století přestavěn na zámek a přejmenován na Jánský vrch.

Díky zámku se z Javorníku stalo centrum kultury, především hudby. Na přelomu 18. a 19. století byl Javorník nejvýznamnějším městem oblasti, město se stalo jedním z míst známé slezské textilní výroby. Zlatý věk Javorníku ukončil požár v roce 1825. Po této tragédii už ve městě textilní výroba nebyla obnovena.

Třetím městem vidnavského výběžku je Žulová. Podobně jako Javorník vznikla i Žulová jako podhradí. Hrad s názvem Frýdberk patřil na počátku 14. století loupeživým rytířům, kteří terorizovali celé česko-moravsko-slezské pomezí. Toto dramatické období ukončil vratislavský biskup, který roku 1358 hrad spolu s rozsáhlým panstvím vykoupil. Osada pod hradem nesla název Frýdberk a uváděla se jako městečko.

V době rozvoje Jesenicka v 16. století byl hrad přestavěn na zámek, ale městečko se v konkurenci měst z okolí nedokázalo nijak významně prosadit. Oficiální status města byl Frýdberku udělen až roku 1793. Po deseti letech pak měšťané konečně upravili náměstí, odstranili z něj chlévy a dvory, byla zde z nařízení biskupství zřízena škola a poté vybudován kostel. Kostel sv. Josefa ve Frýdberku vznikl přestavbou budovy zaniklého pivovaru, fara byla zřízena až v roce 1870. V 19. století se z Žulové stalo významné centrum kamenictví.

Města ve vidnavském výběžku dramaticky poznamenaly moderní dějiny. Po první světové válce se města nechtěla stát součástí nově vzniklého Československa, chtěla se spolu s celým tzv. Sudetenlandem připojit k Německu. Odpor sudetoněmeckým měst však byl zlomen a Československo bylo zachováno tak, jak bylo dohodnuto na mezinárodním poli.

V oblasti díky kamenoprůmyslu získala po svém vzniku velký vliv komunistická strana, což se projevilo obrovskými sociálními nepokoji. Tyto nepokoje vyústily v tzv. frývaldovskou stávku, při níž došlo k otevřeným bojům mezi stávkujícími a četnictvem. Výsledkem střetu bylo 6 mrtvých a 14 zraněných. Jedná se o jeden z nejkrvavějších incidentů v historii sociálních bojů ve střední Evropě.

V následujícím období se oblast přimkla k ideologii sudetoněmecké strany. Po vyhlášení mobilizace na podzim roku 1938 se vidnavský výběžek téměř vylidnil, protože se zde očekávala válka a lidé prchali přes hranice do Německa, kde byli vřele vítáni a bylo o ně jako o uprchlíky postaráno.

V září 1938 bylo vyhlášeno zřízení jednotek sudetoněmeckého freikorpsu, které měly za úkol osvobodit sudetoněmecká území zpod československého područí. Tyto jednotky vidnavský výběžek již 22. září 1938 začaly obsazovat. Ve městech výběžku  zavlály vlajky s hákovým křížem a nastal teror vůči Čechům. Došlo k mnoha ozbrojeným střetům, v nich se i umíralo, a to ne ojediněle. Mnichovská dohoda a následné obsazení německou armádou se tady vnímalo jako osvobození.

Během druhé světové války v oblasti vznikly zajatecké tábory, zajatci pracovali především v kamenolomech. V roce 1945 pak vidnavský výběžek zasáhly zajatecké pochody smrti, kolony uprchlíků před frontou, řádily zde stanné soudy, které hledaly zběhy. Přímé frontové boje se těmto třem malým městům ale vyhnuly.

Po válce došlo k odsunu místního obyvatelstva. Javorník v té době sloužil jako internační tábor, muži byli soustřeďováni v bývalém zajateckém táboře, ženy na zámku. Frýdberk pak dostal nový název, městu se po roce 1945 začalo říkat Žulová.

Po ukončení odsunu začala být oblast velmi obtížně dosidlovaná. Kromě Čechů sem přicházeli Slováci z Maďarska a rumunští Češi, později se v oblasti usazovali Řekové prchající před občanskou válkou. Obyvatel však v této oblasti bylo příliš málo na to, aby dokázali obhospodařovat vše, co tady po odsunutých zbylo.

Města vidnavského výběžku postupně chátrala, ale v posledních letech se tento proces konečně zastavil.

Jak život tamních obyvatel vypadá?

Všechna tři města jsou velmi malá, ve Vidnavě a v Žulové žije zhruba 1 200 obyvatel, Javorník je poněkud větší, ale i tak se jedná o velmi malé město, žije v něm jen necelých 2 800 obyvatel.

Vidnava je město na pomezí vesnice a města. Tendence k městskému způsobu života je tady ale silná. Vidnavské náměstí je neuvěřitelně velké a díky němu má Vidnava zvláštní kouzlo. Vidnavští se snaží povzbudit ve svém městě turistický ruch a snad se jim to i povede, protože mohou nabídnout nejen město, které má bezesporu genius loci, ale i malebnou krajinu plnou lesů, skal a zatopených lomů s průzračně čistou vodou.

Javorník je městem se zámkem, a tak se většina turistů dnes vydává právě tam, avšak samotný Javorník půvab Vidnavy postrádá.

Žulová se jako město teprve hledá.

Města vidnavského výběžku jsou uzavřena do zvláštního světa, v němž je příroda civilizaci často velmi silným soupeřem. Díky tomu je ale tento kraj v plném slova smyslu romantický. Žádný kýč. Je tady opravdová příroda a v ní svět, kterému ještě nedokáží diktovat nové technologie.