Týden čtení po našemu - pondělí

Slezskomoravská oblast bývala typická specifickou mluvou. Zdá se, že během 21. století tato mluva zanikne. Pro ty, kteří ještě porozumí, jsem připravila Týden dvojjazyčného čtení - po našemu a česky.

Očami vidźeć 1

Chćeła bych ći povjedać taku staru baju, synku. Přebudźił sy ju, ani by ses o ňu řeknuł.

Myslełach se, žech zapomiła, ale nima pravdy.

Myslełach se, žech učekła, ale vśo se ku mje s tebum vroćiło.

Každa zblinka, každa mhłava suvisłość, každe znameni, keremuch vtedaj něrozumjeła. Vynuřuju se z čemnośći zapomića, zařu svjetlem a vytvařaju novu baju, baju vidźenu cłonum odžitych rokuv.

Choć sy muj vnuk, hrubje vjecy o mje něviš. Aji tvoja mama, moja cera, vi enem to, coch dukładně přefiltrovała.

Je dźivne, jak možu być pocyty od haňby aji po rokach syłne. Słyšełach paru tvojich vjet a vśo se razem vročiło. Zasej joch je małum dźevuškum a zasej čuju zaviść, za keru se něskaj tak morovo stydźim.

Kjejsyk joch čitała paru słov od Goetha a te słova se po cele roky opakuju v najrozmanićejšich  suvisłośćach.

Słovach se baj davno upraviła, něvim už, jak joch ku nim přyšła, ale vracaju se ku mje a muśim im raz za razem přychvałovać.

Očami vidźeć, co maš prosto před očami.

To je to, co nas moce a co nas dycky budźe motać. Něumimy vidźeć, co mamy prosto před očami.

Co je najčeži ze všeckeho?

Co se ći zda najlehči:

Očami vidźeć, co maš prosto před očami.

Očima vidět 1

Chtěla bych ti povědět příběh, chlapče. Probudil jsi ho, a tak sis o něj asi řekl.

Domnívala jsem se, že jsem zapomněla, ale není to pravda.

Domnívala jsem se, že jsem utekla, ale všechno se ke mně díky tobě vrátilo.

Každý detail, každá mlhavá souvislost, každé tehdy nečitelné znamení. Vynořují se z temnot zapomnění a září světlem, které neosvětlí pravdu, ale vytváří nový příběh, příběh viděný clonou odžitých let.

Jsi můj vnuk, a přesto o mně mnoho věcí nevíš. I tvoje matka, má dcera, ví jen to, co jsem důkladně filtrovala.

Je zvláštní, jak mohou být pocity studu i po desítkách let silné. Stačilo pár tvých vět a všechno se zase vrátilo. Znovu jsem byla malá holka a znovu jsem cítila závist, za kterou se dodnes tak strašlivě stydím.

Narazila jsem kdysi na pár slov z Goetha a ta slova si už roky opakuji v nejroztodivnějších souvislostech.

Ten citát jsem si možná dávno upravila, nevím už, kde jsem k němu přišla, ale vrací se ke mně a já mu musím stále znovu a znovu dávat za pravdu.

Očima vidět, co máš přímo před očima.

To je to, co nás mate a co nás vždycky bude mást. Nedokážeme vidět, co máme přímo před očima.

Co je nejtěžší ze všeho?

Co se ti zdá nejlehčí:

Očima vidět, co máš přímo před očima.