Cink! (vánoční povídka)

Nad hypermarketem visela univerzální ocelově šedá obloha. Neslibovala nic úžasného, ale ani naopak nevěštila žádnou katastrofu. Obloha pro každého.

Barbora sunula své těžké nohy vpřed a snažila se o maximální zrychlení. V jejích sedmdesáti letech to nebylo nikde nic snadného, ale v předvánočním hypermarketu už to bylo téměř nemožné. Přesto se snažila. Co nevidět se opře o nákupní vozík a všechno půjde snáz. Ještě chvilku vydržet.

Davy kolem bez zájmu proudily tam a zase zpět. Nikdo si nikoho nevšímal.

Dokonale odcizený svět.

Tadeáš v hnědém bundokabátě, v pletené čepici a se sluchátky v uších díky své výšce vyčníval nad davem, a tak měl pocit, že má docela dobrý přehled.  Jeho oči za skly brýlí hleděly kamsi vpřed. Myslel jen na to, zda se mu v pauze mezi konzultací o paralelních algoritmech a brigádou u prodeje vánočních stromků před hypermarketem podaří nakoupit dárky.

Najednou ho cosi zbrzdilo.

Barbora zavrávorala.

Tadeáš vytrhl sluchátka ze svých uší a uchopil za ramena starou ženu, do níž narazil.

„Promiňte,“ omlouval se.

Barbora ucítila pevné mužské paže a zklidnila se.

„Nic se nestalo,“ usmála se.

Cink!

Do lhostejného hyperprostoru se malou skulinkou protlačilo cosi hluboce lidského.

Tadeáš se ujistil, že je Barbora v pořádku, a jejich cesty se znovu rozdělily.

U jednoho z obchodů v nákupní galerii postávala dlouhovlasá dívka. Očekávala zprávu od někoho velmi, velmi důležitého. Každou chvíli kontrolovala přes mobil svůj fejsbůkový profil, ale zpráva nepřicházela.

Její matka mezitím čekala v dlouhé frontě zákazníků před pultem s uzeninami.

Unavené prodavačky se křečovitě usmívaly, fronta nabývala na délce, nervozita houstla.

Náhle z fronty vypadla žena ve vysokém stupni těhotenství a sesunula se k zemi.

Cink!

Vyděšené obličeje zapomněly na křeč a nervozitu.

„Proboha!“ vykřikl muž stojící ve frontě za těhotnou ženou.

„Volejte doktora!“ vykřikl kdosi vedle.

„Je tu někde doktor?“ volal někdo jiný.

Z davu vystoupila žena.

„Jsem lékař,“ pronesla a sklonila se nad nastávající maminkou.

„Záchranka už jede!“ zavolal po chvíli kdosi z davu.

Vedle lékařky se náhle vynořil vyděšený muž.

„Co se děje?“

Nastávající maminka se probrala.

„Tomáši,“ natáhla prosebně ruku k vyděšenému muži.

„Budeme rodit, tatínku,“ sdělila věcně lékařka.

„Tady?“ zhrozil se muž.

„Myslím, že to stihnete do nemocnice.“

Muž zaklekl ke své partnerce a snažil se prodrat svým zděšením k povzbudivému úsměvu.

Prodavačky i nakupující změkli.

Fronta se sunula kupředu tiše a svátečně.

Za malou chvíli dorazila záchranka a odvezla mladou ženu do porodnice. Vyděšený muž odvozu zmateně asistoval, pak usedl do svého auta a zamířil do porodnice také.

Dívka v nákupní galerii hleděla do svého mobilu už nepřetržitě. Ani ho neschovávala do kapsy, jen upřeně hleděla na displej a čekala.

Její matka tlačila plný nákupní vozík směrem k ní a cítila, jak se v ní stupňuje podráždění.

Tereza a její mobil.

Zná ta holka něco jiného?

Cink!

Na fejsbůku přistála zpráva. Terezin obličej se rozzářil a její matka zalapala po dechu. Tak tohle je kouzlo sociálních sítí…

Cink!

V porodnici pár kilometrů odtud se vyděšeným rodičům překotně narodil krásný zdravý kluk.

Matka i dítě jsou v pořádku.

Otce musel personál nemocnice u porodu křísit.

Cink!

Univerzální ocelově šedou oblohou se mihl sotva znatelný pohyb. Andělé strážní se radovali. Začaly Vánoce.