Bouřka (povídka)

Ztmavlou oblohou prolétl blesk a rozvětvil se do hrozivých rozměrů. Svou sílu stvrdil mohutným zahřměním.

Vyhlédl ustaraně oknem a pomyslel si, že nepřijede.

Dusno kumulovalo napětí a bouřkový mrak se blížil. Chtěl, aby sprchlo, chtěl, aby se pročistil vzduch. Ale ne teď. Ne ve chvíli, kdy za ním měla přijet žena, na niž velmi dlouho čekal.

Jeho venkovská chalupa byla před nepřízní chráněna okolní kopcovitou krajinou. Do jisté míry.

Zapálil si cigaretu a s obavami pozoroval blížící se temný mrak. Pár ostrých bouřek už tady zažil. Sílu té, která se k němu blížila, ale nedokázal odhadnout.

Její auto mířilo přímo do bouřkového mraku, který se vytvořil nad obzorem.

Neklidně si prohrábla čerstvě upravené vlasy a zašilhala do zpětného zrcátka. Před půlhodinou se nalíčila. Chtěla se mu líbit. Bouřka z ní smyje líčidla a rozcuchá jí účes k nepoznání. Bude jak nahá. Tahle nahota ale nebude žádoucí, bude nepatřičná. Směšná a ubohá.

Pohodila hlavou. Možná je to dobře. Všechno skončí dřív, než mohlo začít, a bude klid.

Zvedl se vítr a rychle se měnil ve vichřici. Prudce se ochladilo. Vichřice rvala stromy, převracela trávu, lámala obilí a divoce hučela.

Znervózněl.

Zauvažoval nad tím, že zapálí hromničku. Plamínek bílé svíce mohl stavení ochránit. Tak to alespoň vždycky tvrdila jeho babička.

Auto se ponořilo do mraku. Cíl cesty se nacházel v blescích a temnotách. Vlídnost léta zůstala daleko za ní. Před ní se šklebilo peklo.

Zpomalila. Na kapotě auta přistály první dešťové kapky. Popadla ji chuť otočit auto a odjet zpět.

Tolik se na něj těšila. Šíleně. A taky se ho šíleně bála. A šíleně po něm toužila.

Zatajila dech a vjela do běsnících živlů.

Vichřice zesílila a téměř se setmělo. Krajinu ozářil mohutný záblesk a vzápětí zahřmělo. Na chodníku před chalupou se rozplesklo pár obrovských kapek vody, které po sobě zanechaly malé mokré mapy fantastických tvarů.

Na úzkou cestu vjelo tmavé auto.

Zpanikařil. Srdce se bláznivě rozběhlo, dech se zastavil a tělo se začalo zmítat divokou vnitřní bouří.

Típnul cigaretu.

Kuchyní prošel okny, která byla naproti sobě, blesk, ozvala se hromová rána a na střechu se spustil prudký déšť. Vzpamatoval se. Popadl velký deštník a otevřel vchodové dveře. Chvíli s deštníkem zápasil, ale nakonec se mu podařilo rozevřít jej. Vyběhl z chalupy k tmavému autu.

Auto bičovaly proudy vody. Rozhlížela se kolem sebe, ale neviděla nic než vodu.

Vystoupila do lijáku a pokoušela se rozevřít deštník. Po chvíli to vzdala a vyběhla směrem k chalupě. Vrazili do sebe. Měla vyděšené oči. Napadlo ho, že mu uteče.

Nad nimi se blýsklo a vzápětí zahřmělo.

Mokří a udýchaní vběhli do chalupy.

Bouřka zmobilizovala své síly a s neskrývanou chutí řádila. Blýskalo se, hřmělo, z temných mraků padaly k zemi provazy vody a měnily cestu před chalupou nejdříve v potok a pak v řeku.

Nic z toho nevnímal. Hleděl do jejích vyděšených očí.  Tolikrát ji viděl, a nikdy nebyla tak blízko. Tolikrát ji viděl, a nikdy nebyli sami.

Dotkl se její tváře.

Krotce ho políbila do dlaně.

Venku zahřmělo.

Tělem mu projelo mrazení. Touha vystupňovaná k šílenství praskla.

Zapomněla se bát. Bouřka z ní smyla líčidla a rozcuchala ji k nepoznání. Byla nahá.  

Doteky se násobily a hranice mizely. Propadli si.

Déšť jemně šuměl a děsivě temný mrak se pomalu přesouval o kus dál. Bouřka dosáhla svého vrcholu a zklidnila se. Vzduch se pročistil, mraky se protrhaly a nad obzorem se ukázala modrá obloha.

Nad chalupou poletovali dva vyděšení andělé. Magnetismus bouřky je na chvíli neoddělitelně propojil a oni zjistili, že to nebylo špatné. Naopak. Bylo jim nebesky krásně a to je pekelně vyděsilo.