Andělé, tabulky a sny - výběr z blogu

Na 3. knižním veletrhu v Ostravě bude 9. března pokřtěna kniha, kterou jsem sestavila z povídek zveřejňovaných během roku 2012 na tomto blogu. Kniha má název Andělé, tabulky a sny. Irena Šodková ke knize napsala recenzi.

Když jsem s Evou Tvrdou o její literární tvorbě hovořila naposledy, pracovala současně na třech knihách. Rozhovor se týkal zejména knihy Viva la Revolución?, kterou prezentovala na 2. ročníku Ostravského knižního veletrhu spolu s předchozí tvorbou.

Před námi je další ročník této akce a s ní přichází také knižní novinka Evy Tvrdé. Milovníci knihy Dědictví, kteří čekají na jeho pokračování, ještě musí být trpěliví a čtenáři detektivek, do které se autorka pustila, si také budou muset chvíli počkat. Eva Tvrdá totiž dokončila soubor povídek ze současnosti, o kterém říká, že se jedná tak trochu o experiment. Soubor třinácti krátkých příběhů s výstižným názvem Andělé, tabulky a sny vypovídá mnohé o našich životech a době, ve které žijeme. Přestože naše životy ovlivňují a určují tabulky, předpisy, zákazy, pořád máme možnost snít, zastavit se, přemýšlet a hledat své anděly, kteří nás chrání a jsou nám nablízku.

Povídky vydané v autorčině nakladatelství Littera Silesia tematicky doplňují fotografie Miluše Pagáč a také ilustrace Dagmar Václavíkové.

V souvislosti s novými povídkami se nabízí zmínit autorčiny Hravé příběhy (V roce 2008 vydány v nakladatelství Repronis  a v roce 2011 v nakl.  Littera Silesia.), které obsahují velmi krátké, často humorně pojaté povídky nebo spíše črty týkající se dnešního způsobu života, honby za kariérou, úspěchem, věčným mládím a neschopností být spokojen s tím, co mám. Tematicky i stylisticky velmi podobné, soubor povídek Andělé, tabulky a sny se však jeví jako mnohem propracovanější text, který čtenáře zaujme svou uceleností, výstižností a promyšlenou kompozicí.

Postavy v povídkách vzpomínají, bilancují, hodnotí. Často se jedná o postavy ztělesňující krásu, mládí, úspěch, dravost. Postavy, které se spoléhají na moderní technologie, tak jako hrdina povídky Bezstarostná jízda, který se nechá navigací v autě dovést až k propasti, nejen té skutečné, ale také osobní. Často se spoléháme na nesprávné věci místo toho, abychom dali na vlastní úsudek. Ano, technický vývoj nezastavíme, o tom něco ví také Igor, hrdina povídky Kdo přežije?. Za každou cenu se brání moderním vymoženostem, zarputile bojuje a náležitě dává najevo své opovržení a nezájem o techniku a vše nové. Přežije však v dnešní době mobilů, počítačů, GPS a dalších nezbytností, bez kterých si neumíme představit byť jen jediný den?

V povídce Láska se seznámíme s přesně nalinkovaným a promyšleným životem Stanislava, který má velké plány se svým dvanáctiletým synem, do něhož vkládá naděje a věří, že má ty nejlepší předpoklady pro zapojení se do rodinné firmy. Není divu, že ho zaskočí synův vysoký účet za telefon, který mu malý Václav nevinně vysvětlí tak, že chtěl jen zjistit, jaké šance má jeho láska k jisté dívce. Stanislav neví, jak reagovat. Divíte se mu? Je tady snad ještě místo pro lásku? Počítá se s tím, že máme nějaké city, pocity, že nejsme stroje? Ano, nějaká naděje tady snad je, stačí si přečíst povídku Bludičky o jedné vyhaslé betlémské hvězdě, která se přece jenom ještě rozzáří.

Příběh s názvem Síť vypráví o tom, jak je lehké dosáhnout úspěchu a peněz, jak je snadné zahodit své zásady, morálku a nechat se strhnout okolím. Podnikání, úplatky, nečekaně snadno získané finance a neustálý tlak a napětí, které se po čase promění ve výčitky svědomí a nespavost. Začarovaný kruh, z něhož již nelze vystoupit. Kruh, který je o to horší, když otec vidí vlastního syna a jeho neuvážené kroky, kterými si koleduje o stejné stavy úzkosti a vyčerpání.

Uklidní nás povídka Včelař. Hrdina Pavel bilancuje svůj život, sám sobě přiznává řadu pádů a neúspěchů, které ho v životě potkaly – špatný výběr manželky, privatizace podniku, ve kterém pracoval, problémy s alkoholem, vstup do politiky. Toto všechno mu přináší jen únavu, nespokojenost a jeho myšlenky se vrací do dětství. K otci, který se staral o včely. Z činnosti, které se jako mladý vysmíval, se stane balzám na duši. Ten dá zároveň konečně smysl jeho životu.

V povídce Bazén je pro změnu zachycen jeden lidský život prostřednictvím několika postav, od sedmdesátileté Vilmy až po sestru Anetky, která zatím plave v břiše své maminky a kterou opravdový život a plavba v něm teprve čeká.

O tom, že vše je relativní, vypráví povídka Dobrý byznys, ve které vystupují jen mužské postavy. To, co je pro někoho nejlepší na světě, to, s čím je spokojen, je pro druhého nepochopitelné, nepotřebné a nezajímavé. V souvislosti s tímto příběhem, přesněji s poslední postavou, Markem, může čtenáře napadnout otázka, zda se z nás skutečně staly takové loutky, které už pomalu nejsou schopny samostatně přemýšlet, které jen dělají to, co je právě in, co by se mělo. Uhlazenost, strojenost, fitness, wellness, vše dokonalé, precizní. Skutečně jsme takoví?

Hrdinové povídek mají společné rysy, jejich příběhy a osudy lze vnímat jako svým způsobem podobné a opakující se. Vnímavý čtenář tuto skutečnost nebude vnímat jako nedostatek, ale naopak se zamyslí, zpozorní a ptá se sám sebe Opravdu je to s námi tak špatné? A nejsem náhodou takový i já? Neženu se za něčím, co má jen malou cenu v porovnání s tím, co už mám? Povídka Kolotoč evokuje Orwellův román 1984, každý pohyb, pohled či zaváhání účastníků školení je totiž zaznamenán a vyhodnocován. Řekneme si, běžný průběh školení, nejsme však pod takovým drobnohledem také v našem životě? Žijeme svůj život nebo se snažíme za každou cenu zavděčit a vyhovět ostatním?

Eva Tvrdá napsala příběhy, ve kterých poznáváme dnešek i sami sebe. Soubor povídek Andělé, tabulky a sny svým strohým a výstižným stylem vyvolává emoce a nutkání zamyslet se. Upozorňuje na to, že se něco děje. Je jen na nás, jaký život prožijeme, jakou cestu si zvolíme.

Kniha končí povídkou s názvem Správná vlna a nechává nám naději. Všichni čekáme na správnou vlnu, na správný okamžik ve svém životě. Je to jednoduché. Jak říká surfař Jean Paul, postava z posledního příběhu, stačí “…číhat na správnou vlnu, vydat se k ní, vystihnout ten správný okamžik, naskočit na prkno, klouzat po vlně až k jejímu konci, pak elegantně otočit prkno proti směru jízdy a volně padnout do moře. (…) Pak se otřepat, srovnat prkno a hledat další vlnu”.

IRENA ŠODKOVÁ