Proč děláme to, co děláme?

Proč se v určitých situacích rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme? Proč se z někoho stane workoholik a někdo bude “bohémem” celý svůj život? Co řídí naše skutky, emoce, a dokonce i kvalitu života?

Odpovědí je šest lidských potřeb, které si každý sám svým způsobem naplňujeme.

Autorem této teorie je Anthony Robbins, který říká, že: „ Zatímco každý člověk je jedinečný, máme i nervové systémy, a ty fungují u každého z nás stejným způsobem. Tam je také šest základních potřeb, které mají všichni společné, a chování je prostě pokus o splnění těchto šest potřeb. Tento pohon je zakódován v našem nervovém systému a způsob, jakým lidé těchto šest potřeb naplňují je bezmezný.“

Tyto potřeby nejsou uspořádány abecedně, ani dle žádných priorit. Každá z potřeb je pro nás svým způsobem důležitá k našemu životu. Některá víc než jiná. Každý si určuje své pořadí sám. První – nejdůležitější potřeba je ta, bez které byste nemohli fungovat. Která je to pro vás?

Jednou z potřeb je jistota. Jistota toho, že se můžeme vyhnout bolesti a získat potěšení. Jistota je to, když víte, že se s někým máte sejít ve tři hodiny, že tam ta osoba bude 100% v daný čas. Někteří lidé dostávají jistoty v podobě neustálé kontroly všeho kolem sebe. A pro někoho může být jistota vzdání se veškeré kontroly a neřešit.

Další z potřeb je nejistota, rozmanitost. Věřte, že kdybychom měli všechno neustále pod kontrolou a tzv. „jisté“ a dané, jak moc bychom z toho po chvíli byli nadšeni? Proto druhou potřebou je potřeba neznámého, změna, nové podněty.

Potřebu jedinečnosti a významnosti si můžeme naplňovat skrz ostatní. Ať už s ostatními soutěžíme, nebo spolupracujeme. Jedinečnost může být demonstrována pro každého jinak. Může být i v malých gestech například otevření dveří dámě, otec může dodat matce od dětí pocit významnosti například tím, že ji jako první pozdravení a krátkou konverzací, než přesune svou pozornost na děti.

Propojení a láska je silný pocit sounáležitosti s někým nebo něčím.

V životě máme všichni potřebu zažít smysl života. Všechny dysfunkční chování vyplývají z neschopnosti důsledně uspokojení těchto potřeb. Další dvě potřeby jsou růst a přispění, přínos. Všechny dysfunkční chování vyplývají z neschopnosti důsledně uspokojení těchto potřeb . Když naše snahy dosáhnout naplnění selžou, spokojíme se s pohodlností anebo uspokojením potřeb v malém měřítku.

Které tři potřeby jsou pro vás ty nejdůležitější a jak si je naplňujete? Například ve vašem vztahu, v práci, ve stravování, atd?