Nekuřte, nenechte pít děti, plaťte daně a nehrajte si na pistolníky, vzkazuje nám stát

I takhle by se asi dala vyjádřit témata, která se z poslaneckých lavic vydala do světa dráždit občana a zaměstnávat jeho cit pro vnímání svobody.

Sám jsem v posuzování těchto restrikcí poněkud rozpolcený. Ani ne tak tím, že bych si myslel, že by státu mělo být lhostejné, co se v rámci těchto fenoménů děje, ale spíše v tom, jaké způsoby řešení jsou ve hře.

Mám v tom docela jasno. Kouřit je nezdravé, děti pít nemají, daně se platit mají a vlastnictví zbraně přináší v Čechách více problémů než užitku, majitelům i jejich okolí.

Omezování kouření je obecným trendem a tam, kde jsou v tomto dále než my, jsou výsledky pozitivní. Osobně bych však nutil lidi omezovat kouření spíše ekonomickými nástroji, než zákazem kouření ve všech hospodách. Další postupné navyšování daně, například, by bylo asi větší motivací, než vyhnat kuřáka před hospodu, kde bude někomu čudit do oken, čehož jsem často svědkem, a to ani nemusím bydlet nad hospodou.

Nějak rozporovat snahu netolerovat konzumaci alkoholu dětmi, je asi hloupost. Když to nejsou schopni dělat dospělí, což reálně mnohdy schopni nejsou, stát se angažovat má. Činit však zodpovědného hostinského za to, že má v hospodě někoho s obsahem alkoholu v krvi, je asi nesmysl. Prevencí je možná osvěta, ale hlavně obecná netolerance alkoholu. Nedávno jsem v parku pozoroval dva tak třináctileté školáky, kteří si na lavičku přinesli lahev Coca Coly a lahev rumu. Odpili kolu a neobratně dolévali rum. Chodili kolem nich desítky lidí, někteří se dokonce nostalgicky pousmáli, ale nikdo nic neudělal. Když jsem k nim přišel kázat, dívali se na mě jako na idiota. V zásadě jsem si tak i připadal.

S daněmi je to podobné, neplatit je, stejně jako podvádět, je nesprávné a mnohdy také trestné. Stát má z principu povinnost daně vybírat tím nejefektivnějším způsobem, kterého je schopen a občanovi nezbývá, než se podvolit. Pokud může být EET jedním z nich, sem s ní. Prvořadé však musí být zajištění výběrů daní u velkých hráčů. Stát přichází o nemalé částky z daňových rájů a legislativa jde často na ruku podvodníkům, kteří vysloveně zneužívají různých úlev. Solární byznys je toho ukázkou.

Vlastnictví střelné zbraně je atributem „americké svobody“. Nevím, jestli je i atributem „české svobody“, ale podle emotivních reakcí na návrhy zpřísnění pravidel pro držení zbraně, asi ano. V Americe to má své historické kořeny, vzpomeňme na Divoký západ, u nás je to asi ta fascinace Divokým západem.  To, že chodí s pistolí a puškou farmář, sídlící sto kilometrů od nejbližšího městečka, to docela chápu, ale že jde někdo s pistolí za pasem do hospody „ za roh“, tomu nerozumím. Výsledek tomu pak také odpovídá, farmáře zbraň chrání proti šelmám (lidským i zvířecím), český pistolník po pěti kořalkách postřelí někoho na baru, jako projev nesouhlasu s jeho názory. I policejní statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné. Ozbrojený člověk je paradoxně ve větším ohrožení (primárním i  druhotným v důsledcích neuváženého použití zbraně) více než člověk neozbrojený. Nelze sice pominout možnost, kdy držitel zbraně jejím použitím zachrání život sobě či jiným, ale tyto případy jsou v markantním nepoměru k těm, kdy zbraní naopak něco způsobí.

Jak asi dopadne legislativní proces? Myslím, že velké překvapení to nebude. Zákony nakonec, aby vůbec byly průchozí, projdou v podobě, která v podstatě popře jejich smysl, a budou záhy mnohokrát novelizovány do nepřehledného paskvilu.  A nic se nezmění. Teď je otázka, jestli je to dobře nebo špatně.