Guatemala; sranda musí být, i kdyby se venku střílelo

V prezidentských volbách v největší středoamerické zemi zvítězil tuto neděli bývalý komik Jimmy Morales. Na první pohled beznadějná Guatemala však letos příjemně překvapila.

Do druhého kola prezidentských voleb v téměř šestnáctimiliónové Guatemale postoupil televizní bavič Jimmy Morales a tradiční politička Sandra Torresová. Konzervativně smýšlející Morales (dnes také podnikatel a autor pár knížek) zvítězil se 72,6 % na bývalou první dámou z období vlády prezidenta Álvara Coloma. „...Lidé chtějí raději poctivého klauna než zkorumpovaného politika,“ usoudil jinak rozumně vystupující herec téměř bez politických zkušeností. K výbornému výsledku mu totiž velkou měrou pomohly události na začátku září v předvěčer prvního kola voleb. A právě v prvních záříjových dnech svět příjemně překvapila mladá demokracie, kde až do roku 1996 zuřila brutální občanská válka trvající téměř 40 let.

Na konci srpna naplno propukl korupční skandál okolo dosluhujícího prezidenta Otta Péreze Moliny a jeho viceprezidentky Roxany Baldettiové. Spolu s šéfem celní správy a dalšími vysokými úředníky vedli úplatkářskou síť, která podnikatelům s dobrými známými umožňovala neplatit dovozní cla. Mafii přezdívanou Guatemalci La Línea (podle telefonního čísla, kde se vše domlouvalo) pomohla rozkrýt komise OSN pro boj s korupcí působící v zemi na přání předchozí, paradoxně Molinovy vlády. Úřady nejdříve zatkly viceprezidentku Baldettiovou a poté státní zastupitelství ve spolupráci s komisí začalo podezřívat i prezidenta, 64-letého Molinu. Konzervativní penzionovaný generál byl v roce 2011 zvolen s velkou důvěrou jako ten pravý s to zatočit s obrovskou korupcí a zločinností sžírající jednu z nejchudších středoamerických zemí. Se stejnou tvrdostí, s jakou kdysi bojoval s povstalci v guatemalských horách, slíbil bojovat s narkobarony a zkorumpovanými politiky. Nepovedlo se. Na leccos zvyklí a politikou totálně pohrdající Guatemalci tentokrát vyšli po tisících do ulic a požadovali jeho odstoupení. A to tak vytrvale, až mu Kongres odebral imunitu. Molina zarytě opakující, že se nehne, opravdu odstoupil, vydal se sám do rukou úřadům a 5. září si poprvé sedl před soudem na lavici obžalovaných. Odmítá jakoukoli vinu, dokonce prý kdysi nevzal úplatek od mexického narkobarona „Chapo“ Guzmána (a ten obvykle nabízí hodně).

Nového prezidenta od ledna, pokud má se zemí poctivé úmysly, nečeká nic lehkého. Guatemala je celou svou existenci jedna z nejzaostalejších latinskaomerickýh zemí, dala také regionu jeho nejhorší diktátory a spolu s Kolumbií zažila nejdelší občanskou válku. Téměř půlka obyvatel jsou indiáni mayského a jiného původu žijíci v zoufalé bídě a obklopeni všudypřítomným zločinem a obludnou korupcí (na žebříčku TI je země 115., jeden bývalý prezident sedí v USA). Víc než polovina všech Guatemalců žije pod hranicí chudoby, nerovnost je katastrofální. Země má přitom jeden z nejrychlejších populačních nárůstů na západní polokouli. Státní pokladna je prázdná, 3-4% růst posledních let založený na vývozu kávy, banánů, cukru a zlata nepřináší dost příjmu ani lidem ani vládě. Rozvíjí se sice textilní průmysl a konkrétně na textil radí zaměřit se odborníci - Guatemala (podobně jako okolní země) překypuje levnou pracovní silou a je hned vedle největšího trhu na světě. Bohužel disponuje zcela nedostatečnou infrastrukturou a má jednu z nejdražších energií na světě - vlivem špatného energetického mixu i řízení - přitom ještě chudší Nikaragua ukazuje příkladné nakládání s obnovitelnými zdroji, bohatší Kostarika pak vede světu ve využívání vodních zdrojů a péči o životní prostředí. Většímu rozvoji a diverzifikaci zemědělství brání i americká celní a dotační politika - řadu plodin (např. kukuřici) a většinu potravin naopak střední Amerika levněji dováží z USA, případně z Mexika.

Guatemala je jednou z nejpostiženějších tranzitních zemí pro drogy mířící do Spojených států. V čele s Hondurasem, Venezuelou a Salvádorem je v první pětce nejvražednějších zemí světa. Přepadávání a výpalné jsou běžnou součástí života většiny Guatamalců, ikskrát za rok tu pandillas (gangy) spálí autobus  s cestujícími uvnitř pro nespolupráci nebo nedostatečný výtěžek. I zde Molinova vláda selhala, policie zůstává neschopná a nasazování armády a speciálních sil pomáhá jen nárazově (zločinci si navíc najímají  vojáky, nábor dělají i v rádiu). Exprezident se sice připojil ke stále více hlasům volajícím po ukončení předem prohrané války s narcos, ale alternativu nepředstavil. Washington je navíc ostře proti. Morales si vytyčil za prioritu boj s korupcí a transparentnost, má i konkrétní nápady, ale moc nadějně je nevidím - v Kongresu má jeho strana 11 poslanců ze 158. Zločinnost chce snížit navýšením bezpečnostních sil, jejich lepším vybavením i přípravou, a reformou guatemalské justice, prolezlé korupcí i klientelizmem (soudci tu běžně jednají s mafií). Jak to udělá a kde na to vezme peníze, není jasné. V hospodářské politice je liberál, chce zlepšit daňovou správu (70 % ekonomiky je šedá zóna) a Guatemala bude otevřená investicím. O investicích do školství nebo zdravotnictví ale nemluví. Zahraničně si přeje Guatemalu orientovanou na USA a liberální Tichomořské společenství, naopak nevidí žádnou budoucnost ve spolupráci s Venezuelou a Kubou (z programu Petrocaribe se země stáhla už za Moliny, kubánští lékaři tu dosud působí).

Sousední vlády konečně přišly i s konkrétními návrhy, jak zlepšit situaci v Triángulo Norte (severním trojúhelníku Guatemala-Honduras-Salvádor), ne moc dalekém peklu na zemi. Washington jim na ně slíbil jednu miliardu dolarů. Je chvályhodné, že se nezaměřuje jen na silové řešení, ale i lepší instituce a hospodářský rozvoj. Jenže jen americká pomoc příležitosti k životu nevytvoří - čtvrtina mladých ve střední Americe ani nepracuje ani nestuduje. Sám exprezident Molina na latinskoamerickém summitu v dubnu žádal firmy o investice, aby „se migrace stala volbou, ne povinností“. Se Salvádorem a Hondurasem se Guatemala dohodla na společné podpoře turizmu, zemědělství a průmyslu a jednají s Mexikem o ropovodu, který by snížil ceny energie. Platformě už začali říkat Společenství pro prosperitu a dokonce zmiňují celní unii. Tu vidím, pokud vůbec, tak za deset let a ropovodu současné ceny ropy moc nenahrávají. Honduras, ikdyž zůstává vůbec nejvražednějším státem světa, udělal mírný pokrok v policejních silách i státní správě, naopak v Salvádoru se situace zase zhoršila po konci příměří mezi místními gangy maras.

Guatemala příjemně překvapila letošními událostmi. Věštit jí ale rychlé zlepšení by bylo předčasné. Pro 90 % Guatemalců tak životním snem zůstává utéct do Spojených států.