„Dědo, uhni! No uhni, seš hluchej?“ Takovýmto způsobem, poněkud nevybíravým, na mě zařval jeden pán okolo 40 na eskalátorech do metra na Náměstí Republiky. No, chtěl jsem ho po těch schodech skopnout dolů, ale říkám mu nakonec: „A víte vy co, uhýbal jsem před rokem 1989 a teď NEBUDU! Stál jsem tam jak základní kámen Národního divadla, a tak jsme jeli po těch schodech dolů spolu, teda za sebou, nedovolil si udělat nic! Ve Frontě psali, že pan Vondruška, dozorce v komunistickém lágru a s prominutím poslanec KSČM doplatil na svou poctivost. Holt…
Bití obušky a týraní politických věsnů nazval, cituji: „Pracoval jsem poctivě a zodpovědně jako statisíce jiných lidí. Dělal jsem práci, která je potřebná také dnes." Mimochodem, přeji všem dobrý den, i Panu Předsedovi Topolánkovi. Tak jsem zase zpět u obrazovky, ale jsem poněkud roshozen. Na Frontě v pondělí totiž také psali, že po tom zvýšení důchodů o 346 korun českých se důchodci budou mít jako za Husáka! A to dokonce reálně! Myslel jsem, že zde již skoro dvacet let budujeme kapitalismus a oni straší takovými články. Slibovali nám sice před volbami jedenáct stovek, ale lepší vrabec v hrsti než… Pan otec mého kamaráda Bédi to v padesátých letech v podobném komunistickém lágru, jako pracoval pan poslanec Vondruška, nepřežil. Pane Předsedo, kde jsou teď všichni ti lidé, co si poctivě dělali svou práci? Kdo s nich se podívá Béďovi do očí? Co je to za stát, kde lidé po těch všech hrůzách dokážou volit s prominutím KSČM? A vy mladí, vy jste natolik zaslepení těmi ájpódy, jaké nosí také paní lektorka od kompjůtrů, že je Vám úplně jedno, jací lidé zde vodu kážou? Možná by je občas stačilo vybrat z uší a trochu se zamyslet… Nazhledanou
