Milé Česko, cítim se v tyto podzimní dny kulturně naplněn, jelikož jsme s paní Hromádkovou od sousedů v sobotu navštívili bibli, co je zamčená v pražském Klementínu a přišla až z dalekého Severu, konkrétně od Švédů. To jsou ti, co ji kdysi dávno ukradli, aby nám ji teď půjčili s tím, že ji samozřejmě musíme vrátit. Holt, proti gustu žádný dišputát. Ve Frontě navíc psali, že tato bible je poněkud zvláštní tím, že ji napsal ďábel a je to největší rukopis na světe, který někdo napsal rukou. Ale ta fronta tam! Tu nám byl sám čert dlužen. Dyť ti Švédové nás tam chudáky důchodce nechali čekat jako kdysi President Husák na banány! Abych…
nezapomněl, přeji Dobrý den, děkuji Vám za poněkud hezké diskuzní příspěvky minulý týden. Ano, vím, že Rudé Právo již není rudé, ale důležité je, že jste podpořili můj vnitřní protest proti bolševikům. Paní lektorka od kompjůtrových kursů, kde píšu tento deník do klávesnice měla radost, líbí se mi když se usmívá. Takhle totiž vypadala moje nebohá Jiřina před třiceti lety. Paní lektorka je vlastně ještě slečnou, ona je ten typ mladých, kteří sice mají pořád sluchátka v uších a poslouchají jakýsi rachot, ale věnuje se i smysluplnějším věcem a hlavně myslí na svou budoucnost. „Ale pane Vojtku“ takovýmto poněkud nestandardním spůsobem mě nazývá a já mám v tu chvíli chuť pustit na tranzistoru Bítls! Má se svým chlapcem stavební spoření, úrazové pojištění a dokonce penzijní připojištění! Ta bude v důchodu létat nejenom do Švédska. Paní lektorka říká, že se vzdala spotřeby, aby měla v budoucnu víc a ještě i úroky k tomu. Takhle kdyby nám to vysvětlili tenkrát, ale oni říkali, postará se stát, kdepak! „Ale prosím Vás, kam se hrnete, kam jdete, no dovolte, to je neskutečné, to snad nemyslí vážně!“. Paní Hromádková si výstavu užila jako vždy svým způsobem. Byli jsme tam deset minut a koukali na jeden ďáblův list a pak jsme odešli k řece Vltavě na procházku. Venku bylo krásně, určite krásněji než na chladném Severu. I té bibli se v Praze určitě líbí víc. Nazhledanou.
