Už je to šest let co jsme v lázních s paní Hromádkovou od sousedů viděli v televisi něco nevídaného. Dvě letadla narazila do New Jorku a všichni křičeli, že bude konec světa. Měl jsem strach hlavně o dceru Jarku, aby ji tam ti Islamisti neupálili nebo tak něco. Teď už tam stavějí nové paneláky, tak to vypadá, že je všechno v pořádku. Minule jsem večer potom, co jsme s Béďou hráli karty a potom, co jsem přišel domů, se díval na státní televisi a všiml jsem si, že to vypadá poněkud jinak…
Vždyť ten původní piktogram byl skoro stejně starý jako Béďa. Dnes jsem ve frontě Dnes četl, že pan President cituji „…v jemném dopise ostře odmítl Bursíkovy rady,“ nevím, ale toto slovní spojení mi připadá poněkud divné. Je to jako, „ke snídani si dáme večeři“ nebo, s prominutím, „něžně vám nakopu zadek“. Ti dnešní mladí žurnalisté už neumějí ani správně stylizovat tak, jak jim přísluší. To takový pan architekt Kaplický dostane 150 milionů za svoji chobotnici, špinavý hadr, plesnivý ementál a létající strašidýlko a to vše v jednom a u nás v Praze, uznejme, že za tolik staveb je to pro něj odměna tak akorát. Co udělá pan President s panem Bursíkem, jemuž byl onen jemný dopis určen, nevím. Musíme si uvědomit, že jeho osobnost je jistě hodna větších protivníků, pan President totiž pojede až do Amériky povídat si s panem Gorem, to je ten pán, co je globálně oteplený a chce, abychom byli také. Ono je teď všechno okolo nás nějaké teplejší. Nazhledanou.
